S kým chodím do práce?

Dravec

Jeho práce je jeho všechno. Propracovává se na Wall Street. Každý telefonát vyřizuje zaníceně, nevzdává se, dokud zákazníka nedostane tam, kde ho chce mít. Je velmi soutěživý, pro první místo v tabulce by šel přes mrtvoly. Monitoruje výsledky i výplaty všech v kanceláři, žádný žebříček mu neunikne. Tvrdí, že tabulky bere jen jako zdroj motivace, přátelského soutěžení, všichni ale vědí, že lehce zelená, pokud ho někdo na žebříčku přeskočí. Pokud se toto stane, po zbytek dne nemluví.

Kavárník

Hlavní potřebou kavárníka, je mít místo, kde může v klidu střízlivět a trávit tu méně zábavnou část dne. V obklopení lidí se cítí příjemně, ostatní Kavárníky přitahuje jako magnet. Často se velmi dobře snáší s Koketou. Světí siestu a práce je pro něj zábava. V místních restauracích a barech nejen že ho znají jménem, ale také samozřejmě vědí, jaké drinky při jakých příležitostech pije. Nejednou přeci vysvětloval, že v pondělí se pije rum s kolou, protože pondělí už je samo o sobě náročné, je třeba mu trochu podlomit kolena. Úterku patří gin a tonic, sladká, přece výživná volba, týden není ještě ani v polovině, je třeba vydržet a podlít kuráž. Ve středu se točí pivo, týden se láme, můžeme zvolnit, a taky nejsme alkoholici, abychom pili tvrdé každý den, že. Čtvrtek je celý jako víření bubnů, příprava na pátek = červené víno. Pátek snad není třeba dlouze popisovat, jägerbombs. Zvládl se pracovní týden, je třeba vypustit páru. Sobota samozřejmě vodka s džusem, protože kdy jindy si užít večírek, když ne v sobotu? V neděli se vyklídníme se Sex on the beach, netřeba se zbytečně přetahovat. Navzdory konstantní kocovině svou práci dělá dobře a je to miláček celé kanceláře.

Koketa

Většinou kanceláří prochází na podpatcích za praskavých zvuků zlomených srdcí jejích kolegů. Ví, že jí to sluší, ví, že na kteréhokoliv kolegu mrkne, ten se začervená. Svůj šarm využívá pro pobavení, neškodnou zábavu. Je horké téma všech hovorů na pánských záchodech, protože přeci se zrovna ten den u oběda na usmála víc na jednoho než na druhého, ale přitom tomu třetímu pochválila nový svetr. Její vývojový předstupeň je Skoro Koketa, na podpatcích se teprve učí chodit, zatím nepochopila význam úsměvu, často vykazuje také znaky Speratisty.

Hezounek

Perfektně upravený, v bezchybně padnoucí košili s nažehleným límečkem, s provokativním, přesto elegantním parfémem se většinou na všechny usmívá, je šarmantní a okouzlující. Jako mávnutím kouzelné hůlky, jen co projde, se dámy a slečny začnou tak nějak tetelit a potutelně usmívat. Také ho označujeme pojmem „lovec“ nebo „lamač dívčích srdcí“. Nejedna slečna si málem oči vyplakala, protože zrovna pohladil po rameni tu krávu od vedle, co ani není tak moc pěkná. Třebaže je vlastně veřejné tajemství, kolik sukní už provedl svou ložnicí, stejně se některé začervenají, když na ně promluví, protože s žádnou jinou takhle určitě neflirtuje!

Máma

Věkově se řadí klidně i k mladším, ale vše má srovnané. Ty, které má ráda, obletovává jako kvočna kuřata. Při práci je nekompromisní, dodržuje všechny stanovené kvóty a pravidla, bez výjimek plní standardy. Budoucnost má nalinkovanou a přesně stanovenou, zvenčí to ale vypadá, že se minula povoláním a měla být spíš učitelka v mateřské školce nebo možná spíš pečovatelka v domově důchodců. Vždy, jakmile začne přestávka, vyskočí ze židle a její pečovací rituál započne. Pro ostatní by se rozkrájela, dobrosrdečnost ale z bezpečnostních důvodů často zakrývá sarkasmem.

Kuňka

Ve skupině sestávající z více než dvou členů se rychle ztratí. Jen ti, kteří sedí těsně vedle něj, měli to štěstí, že ho slyšeli mluvit. Kolegy obchází velkým obloukem se zrakem sklopeným, občas kvůli tomu nabourá například do stolu, případně do jiného kolegy. Když mu bylo 10, dostal bobříka neviditelnosti, ani se nemusel moc snažit. Rozmouvá pouze ve vybrané společnosti, kde konečně nechá padnout světlo světa na svou jemnou a milou povahu.

Kámoš

Tváří se velice pohodově. To je samé kámo sem, kámo tam, kámo všude, kam se podívám, nohy na stole, cigaretka v koutku, žvejkačka na patře. Neusmívá se víc, než je nutné, to by nebyl dostatečně cool a nad věcí. Ze zásady nedělá víc, než musí. Časem většina kolegů zjistí, že Kámoš je kámoš jen když to jde zrovna do karet jemu.

Buzna

Entuziasmem jen hýří v každé situaci, často je nadšený, občas velmi dramatický. Vše prožívá a vstřebává na 100, všude ho je slyšet, všichni o něm vědí a všichni ho milují. Je to ideální parťák jak na divokou párty v klubu, tak na večer s vínem, zmrzlinou a Brigite Jones.

Hyena

Kolegům dýchá nonstop na krk, vyplňuje tabulky výkonnosti, sleduje statistiky. ‚Nekompromisní‘ ve spojení s ní nabírá úplně nový význam. Směje se velice zřídka, zato nahlas, rázně a rychle, asi aby to měla rychle za sebou, ze zásady pouze o pauzách. Je přísná, ale férová. Na práci se 100% soustředí a vše plní do puntíku. Stejnou přesnost samozřejmě očekává od ostatních. V pátek by přepila i duhu.

Strejda úchyl

O přestávce často stojí bokem, jen po očku šilhá po ostatních. Je přesvědčený, že je neoblíbený kvůli zemi původu/barvy kůže/přízvuku. Hlavním důvodem ale je, že je jednoduše creep. Sleduje všechny kolem, občas prohlásí něco, co se obvykle setká se všeobecným nepochopením, případně zdvořilým, nervózním, tichým smíchem. Pokud se mu více zalíbí osoba opačného pohlaví, zpovzdálí monitoruje, následně  toká jmenováním kousků jejího šatníku. Neúspěchem je obvykle velice překvapen.

Holka odvedle

Je pohodová, usměvavá, svou práci dělá dobře a s nadšením. Má spoustu zájmů a koníčků, je bystrá, inteligentní a chytrá. Nemá potřebu své kvality vystavovat, je si jimi jistá a nepotřebuje potvrzení veřejnosti, nevadí jí, že se kolegové otáčejí za Koketou, protože ví, že by ji strčila do kapsy.

Separatista

Má kolem sebe jen uzavřenou skupinu lidí, se kterými promlouvá. Ze zásady. Obvykle se jedná o kolegy stejné země původu, aby se nemusel zbytečně namáhat hovorem v jiném jazyce, než jeho mateřském. Kolegy častuje opovržlivými pohledy, kdykoliv to jde, aby bylo jasno, že je to jediná aktivita, za kterou mu kolegové (kromě jeho úzkého kruhu) stojí. Často nevychází z údivu, jak je možné, že není zván na neformální firemní sešlosti.

Květina

Většinou se usmívá, protože přece není důvod se trápit. Obvykle se v polovině rozhovoru omylem odebere do svého vlastního časoprostoru, po návratu zpět zopakuje všechny otázky i teze, které byly v zmíněny, čímž často způsobí účastníkům konverzace nepříjemné déja-vu, společně se zpochybňováním vlastní inteligenční svěžesti.  Nebojí se celý rozhovor zopakovat znovu, i několik dní v týdnu, několik týdnů v měsíci. Její velkou výhodou je konstantní stav překvapení, nekonečný údiv a stálá potřeba (nebo spíše nutnost) zdokonalování vlastních schopností a dovedností, o znalostech nemluvě. Pravidělně kolegy šokuje svými myšlenkovými pochody, o jejích oslích můstcích by se daly psát knihy. Má zlaté srdce na dlani, je to dobrák od kosti a spolupracovníky často přivádí k šílenství, aniž by si toho všimla.

Mlha

Často se o ní neví, je lehce zaměnitelná s Kuňkou. Na rozdíl od Kuňky je ale neviditelná záměrně, shromažďuje drby, všechno co nasyslí pak hromadně kydá šéfům na stůl. Některé pikantnosti samozřejmě ještě trochu dokoření. Lidově se jí také přezdívá Práskač.

Rozumbrada

Jak název napovídá, Rozumbrada je vlastně takový válečný hrdina v masce telefonisty. Dnes a denně zachraňuje vesmír svými dobře mířenými radami a ostrovtipem své kolegy, oddělení, firmu, město, stát, planetu, vesmír.  Má univerzální odpověď a řešení na problém z jakéhokoli oddělení s jakoukoli tématikou. Co by si bez něj firma počala! Že by si připustil fakt, že z 90% jsou jeho rady nesprávné, ba dokonce přímo špatné a zcestné, nehrozí ani v nejdivočejších snech. Hrdinové se přece nemýlí. Svou absolutně dokonalou přesností si je jistý, zarputile o ní také přesvědčuje své kolegy. Navzdory faktu, že je to dobrý člověk a vlastně to myslí dobře, ho nejde vystát déle než časově omezenou dobu.

Čekatel

Jedné kolegyni podrží dveře, druhé přinese vodu, další upraví límeček a jiné pochválí nový účes. Aby svým šarmem příliš neomračoval, nejčastěji jako pracovní oděv volí tepláky, případně fotbalový dres. Vysekává komplimenty kudy chodí, semtam pošle nějaký snad veselý e-mail, a čeká, která se chytne.

x

Ahoj deníčku,

O irsku jsem ti ještě neříkala, viď? Loni toho bylo nějak hodně najednou a vlastně zároveň vůbec nic. Chtěla jsem ti napsat o špenátové krizi, kterou si irsko prošlo v lednu (alespoň my jsme to tak vnímali). Long story short, v podstatě všechny obchody vyprodaly své zásoby špenátu. Začalo to nenápadně, nejdříve to byl jen nedostatek čerstvého baby špenátu. To se může stát, říkali jsme si. Čerstvý špenát jsme postupně nahradili jiným druhem salátu, protože jsme si navykli na sandwiche s nějakou zelení. Posléze jsme začali zjisťovat, že dochází i mražený špenát ve všech obchodech s potravinami, kam jsme docházeli. A tehdy jsme zpozorněli. Opravdu se to dělo, špenát jsme nenašli ani v jenom obchodě v našem rozkošném Dundalku, stejně tak nebyl k nalezení v Dublinu. Se slzou v oku jsme vzpomínali, jak skvělou chuť a vyváženou nutriční hodnotu měly naše večeře a snídaně. Ta sytě zelená barva, očím lahodící, chyběla našim srdcím i jazykům. Nedostatek naší oblíbené potraviny nám zlomil srdce a na chvíli i zažívání. Chvíli nás obchodní řetězce také chladnokrevně mučily. Na místo špenátu daly například rukolu nebo směs zahradního salátu, který si chuťově s baby špenátem jednoduše nezadá. Pro krátkozraké tím tedy vytvořily chvíli sladké naděje, následovanou nekompromisní ranou pod pás v podobě zjištění, o jaký podvod se jedná.

Špenátový půst trval několik týdnů. Po těch týdnech smutku a bolesti, nesčetně zarmoucených pohledů na chlaďáky v supermarketech, kde poličky, které obyčejně přetékaly tou zdravou radostí v balíčku po 250g, teď zely prázdnotou, bylo naše trápení ukončeno. Jakoby se nic nestalo, z ničeho nic, bez varování se prostory přidělené špenátu zase naplnily. Obchody připomínaly příletovou halu na letišti, kde se cestující setkávají se svými milovanými, se slzami v očích je objímají a líbají. Stejně tak v obchodech s potravinami lidé šťastně vítali nové zásoby špenátu, radostí je házeli do vzduchu a chytali do nákupních košíků. Chodbami se rozléval zvonivý smích dětí, zpěv ptáčků a z reproduktorů hrála nebeská hudba. Svět byl zase jasný, do našich dní se vrátilo slunce a do našich střev řád. Kdyby krize bývala byla trvala ještě o pár týdnů déle, jistě by totu událost zanesli do vlastivědných učebnic.

Nicméně, abych se dostala k Irsku samotnému, začnu klasikou. Je to země krásná, celoročně zelená. Nezřídka se dají kolem cest vidět ohrady plné strakatých krav nebo ovcí, kdysi chundelatých, dnes obalených blátem. Panorámata tady berou dech. Vítr je často nevyzpytatelný, dodává krajině divoký vzhled. Vzduch je standardně vlhký a taky trochu slaný, nepříliš chladný. Přesně takový, jak mu to nejvíc sluší.

Tohle všechno se dá ale vyčíst z googlu. Myslím, že uzrál čas, a je třeba taky pustit na povrch část toho lesku a bídy. Omezím se na Dundalk, protože z ostatních měst nemám dost zkušeností na generalizaci. Ale i to, myslím si, stačí, jako výmluvný vzorek.

Přes den, hlavně v Dundalku, na ulici můžeme potkat všechny druhy obyvatel. Staré, pokrčené babičky o hůlce se síťovkou plnou ovoce a sladkostí pro vnoučky případně lahví cherry koňaku nebo whiskey pro sebe samé, unavené matky ověšené dětmi a taškami s nákupy (podle dosavadního pozorování se děti v Irsku zdají vychovanější než v Anglii, pozn.red.), byznysmeny v obleku s espressem v ruce a složkou dokumentů v druhé a mobilem mezi ramenem a uchem, děti ve školních uniformách pokřikující jeden na druhého, i omladinu, vysedávající na zahrádkách kaváren se svým decaf double latté se sojovým mlékem. Navzájem se sebe ze slušnosti ptají, jaký mají den, aniž by čekali na odpověď, samozřejmě. Ale protože se na sebe usmívají, nepůsobí rituál small talku tolik škrobeně. Klasický milý obrázek irského města.

V pátek večer, mezi 7 až 9 hodinou večerní, jinak klidné, miloučké centrum městečka ožívá a rychle se mění. Ulicemi se začnou proplétat různorodé skupinky místních i náplavy, věkové rozmezí se smrskne na 18-35, v některých případech 50 let. Většina z nich přichází z domovů, kde si obvykle dopřáli lehkou pre-party/before-party, protože ceny alkoholu různých forem nejsou vždy úplně user-friendly, což často platí i pro domorodé. Další možností je, že se jednoduše pátku, speciálně pátečního večera, nemohli dočkat a museli jeho příchod oslavit hned po odchodu z práce. Je tedy třeba se, jak se u nás lidově říká, načnout. Kroky skupinek přicházejících z domovů jsou někdy už trochu nejisté a nestabilní, navzdory relativně brzké hodině. Skupinky, které se ve městě teprve setkávají, objednávají u baru pinty piva nebo skleničky vína, spokojeně tlachají, sdílejí novinky posledních dní, své trápení i radosti. Usmívají se, oči jim jiskří vidinou přijemně stráveného večera v kruhu přátel nebo kolegů. Fotí se, aby zaznamenali to krásné setkání a aby pečlivě vybraný outfit a propracovaný make-up nepřišel vniveč. Životnost obojího je bohužel omezená. Nenásilně se mísí se skupinami, které již absolvovaly before-party, a které neohroženě sahají rovnou po tvrdém alkoholu, místo piva nebo vína. Večer se mění v noc, z hospod se dav přemisťuje do klubů nebo jinných hospod s hudební produkcí.

V klubech na řeči již není prostor. Čas beží, napětí roste. Pro hlasitou hudbu není slyšet ani vlastní myšlenku, proto přichází okamžik pro zastavení myšlenek a rozpohybování těla. Nenáročné publikum volí kluby, kde si mohou poslechnout písně rádii tisíckrát propláchlé, ti „náročnější“, nebo ti leniví tancovat, si jdou poslechnout hudbu živou (která velmi často zní úplně stejně ve všech knajpách, navzdory tomu, že to má být autorská tvorba). Skupinky se tříští na menší skupinky, případně páry. Fronty u barů nekončí, alkohol teče proudem. Častý jev v klubech je například rozlučka se svobodou. V případě rozlučky nevěsty klubem proudí slečny v růžovém, s korunkami, šerpami, brčky ve tvaru ... no čeho asi. Nejde je přehlédnout, o přeslechnutí nemluvě. Pokud se jedná o rozlučku se svobodou ženicha, pak jsou účastníci buďto navlečení do převleků různých druhů a tvarů (kuřaty nebo koťátky počínaje, reprodukčními orgány konče), nebo nejsou nijak odlišeni. Hlasitostí se od dívčích rozluček neliší, frekvencí rozhodně a stoprocentně ano. V hospodách s živou hudbou nebo jinou produkcí vídáme zpravidla starší, na pohled umírněnější osazenstvo, stejně nebo podobně hlasité a veselé. Rozdíly v opilosti jednotlivých skupinek se začínají stírat, všichni se pomalu, leč o to jistěji, dostávají do červených čísel. Z večera přijemně stráveného s přáteli se stává hon na protějšky a doslova zvěřinec. Alkohol nejenže teče proudem, také někdy i proletí vzduchem. Těla se pohybují po prostoru zběsile a chaoticky. Kdo se nepotí, ten jakoby netančil, kdo se ráno nestydí, ten se večer nebavil. Ale k tomu se dostaneme.

Jakmile se noc chýli ke konci, ulice dosáhnou své nejzrůdnější podoby a noc vrcholí. Panika se šíří jako mor a to hned z několika důvodů. Za prvé, jakmile se v klubu rozsvítí, jen ti nejrychlejší stihnou obědnat tzv. Chodníčkovou, neboli drink na cestu nebo na dobrou noc. Ti, kteří neměli takové štěstí, odcházejí, frustrováni. Za druhé, dav se z klubů přesouvá k oknům rychlého občerstvení. Ti šikovnější a moudřejší, zkratek znalí, se dostanou k pokrmům kvalitnějším, například lepším nudlím z ověřených surovin, ti pomalejší se musí spokojit s dost pochybným kebabem případně kebab pizzou (vůbec největší zhovadilost, která byla zatím spatřena, onen podezřelý kebab, který o mase nikdy ani neslyšel, netobože, aby ho někdy zahlédl nebo potkal, je naskládaný na pizza korpusu, společně se zvadlým ledovým salátem a hromadou majonézy). Za třetí, Dundalk je větší, než by se mohl zdát a počet taxíků je omezen! Ženy nesou lodičky v rukou a bědují na chladné počasí, muži a ženy v pohodlnějších botách v zoufalé křeči běhají po silnici, mávají s divým výrazem už vlastně na všechna auta a doufají, že alespoň jeden z nich bude taxík, řidič se slituje a uzná, že ještě nejsou příliš opilí a odveze je domů (za celkem příjemných a neměnných 6 euro). Celá situace připomíná předapokalyptický chaos nebo invazi zombíků. Ze skupinek, které se zúčastnily pre-party se linou již jen nesrozumitelné zvuky, pokusy o kroky připomínají spíš generátor náhodného pohybu. Ať je snaha jakákoliv, na některé se s taxíkem jednoduše nedostane. Buď proto, že je řidiči odmítli vzít pro opilost, nebo se příliš dlouho zdrželi v obchodě s občerstvením, důvodů je více. Pro tyto se panika mění v zoufalství. S každou minutou se zvyšuje pravděpodobnost, že půjdou po svých. Ještě se snaží nějaké taxíky odmávnou, žel bohu, marně. Již tuší, že budou muset cestou domů potit draze nakupovaný alkohol. V momentě, kdy už na ulicích není ani jednokolka, klopí uši a vydávají se na strastiplnou pouť. Je-li jim přízeň bohů nakloněna, neprší. Není-li jim přízeň bohů nakloněna, prší, fouká, je zima a bydlí daleko. Tiše utírají slzy a pot a litují svých životních rozhodnutí, zatímco se snaží dojít domů pěšky. Některé odvážné skupinky ještě pokračují na afterparty do domu jednoho ze členů, kde už jde v podstatě jen o to, kdo usne dřív a/nebo urdží obsah žaludku na svém místě.

Další den později ráno nebo kolem poledne se učastníci večírku začínají probouzet, vyměňují si fotky nebo videa předchozího večera. Škrábou se na bradě, přemýšlí, co všechno předchozí večer udělali, řekli, vypili.. velmi častá je poznámka o tom, že už nikdy nebudou pít.

Jako shrnutí na konec – musím přiznat, že místní se umí bavit. Nejsou agresivní (možná pod vlivem prevence v podobě velmi aktivních, ale stále slušných vyhazovačů), baví se, smějí se, jsou vesele hluční. Je to divoký ostrov s divokými lidmi, kteří se nebojí alkoholu, večírků, ani vlastních hranic.

Tak zase brzy :)