Drahý deníčku, 

už jsem doma. Dávno už jsem doma. Už dávno se mi po Finsku i všem, co s ním souviselo, stýská. Jsem zase v cihlovém Zlíně, chybí mi bezstarostnost všedních prázdninových dní. Jistě, ve Zlíně jsem doma. Ale s příjezdem domů se vrátil i Zlínský stres. Je tu fajn, ale už je tu moc dlouho :). Chybí mi ty temně zelené lesy, modřejší obloha. Všudypřítomná vůně borovic. Malé katastrofy, které dělají nezapomenutelné příběhy a pocity, které se zaryjou hluboko, hluboko pod kůži. Pocit, když se nadechneš uprostřed lesa, kde slyšíš cupitat mravence. Sladká hořkost neznáma. Slané máslo. Uslintaný Glumík, který byl ale stejně rád, že mě tam má, protože tam nikoho jiného neměl. Písek v chodidlech. Mlha tak hustá, že by se dala krájet. Malý hnědý berušák, který se na nic neptal a vždy oddaně a loajálně poslintal všechno, čeho se tlamičkou dotknul, vyklepal chlupy a dál v poklidu zíral a smál se. Borůvková marmeláda. Uzený sýr. 10 minut saunování denně. Ledové jezero. Laponský chleba. Ticho. Klid. 

Nejsem si jistá, jestli má smysl přímo popisovat, jak že jsem se tam s Vekou měla. Jasně, že krásně Teď mě mrzí, že jsem tě, deníčku, nepsala poctivěji. Jako vždy :). Bylo to fajn, jsme si zase o něco blíž, více zážitků, kterém budem navzájem vyprávět neteřinkám a synovcům (jestli se jich někdy dočkáme). 

Víš deníčku, chybí ten pocit, kdy se nemusíš za ten den ničeho bát, protože se nemůže nic stát a nebo když víš, že se stane úplně všechno. Prostě se probudíš a jen tak se usměješ, protože se prostě nemůže stát nic nečekaného, protože můžeš čekat úplně cokoliv. Respektive všechno, co se může stát, je nečekané a tím to ztrácí grády, protože víš, že vlastně nemůžeš nic čekat, všechno tě překvapí a tím pádem jsi na všechno připraven. Tady, mezi cihlami, si myslíš, že tě nic překvapit nemůže a nepřekvapí a pak, když překvapí, nemůžeš se s tím srovnat, protože jsi očekával rutinu. A když náhodou čekáš změny, je ti ještě hůř, protože změny taky nepřijdou, když je čekáš. A z toho je pak o to hůř. Chybí mi týden v jednom kufru s překvapením za každým rohem. 

Můžu říct, že podle očekávání jsem i ve Finsku vyrostla. Ani neumím moc popsat jak. Asi jsem ještě trpělivější, než jsem byla. Pokud jsem na škále klidu byla na 109, teď si připisuju ještě tak 50 čísel. Věděla jsem sice, že se vracím do boje a že všechno bude jinak, nevím ale, jestli jsem se na to všechno připravila dostatečně. Ono to stejně asi nejde.

Projela jsem si fotky i z Francie i z Finska, i kousek z Arménie. Je mi smutno. Zítra půjdu zase do toho stejného baráku.

Nějak si ale neumím představit, že už brzy se tam třeba nevrátím a spoustu místních tváří už neuvidím (jasně, facebook, skype, bla bla, na to nehraju, nechci zjistit, že tihle praví přátelé třeba nejsou praví).

Víš ale, co je nového? Jsem skvělá lektorka. Nebojím se to říct a jsem na to pyšná. Odchod z práce je jediná chvíle, kdy mě z celého týdne nebolí hlava. Má práce je skvělá a já ji dělám dobře!

Je už docela pozdě. Zítra ráno musím brzy vstávat. Asi tě obnovím jinde, deníčku. Možná v trochu jiném formátu. Ale neboj, mé psavé já bude pokračovat, už jsem celkem těším. Zase se plánují nějaké výlety a takové věci. Už teď, po pád odstavcích, je mi nějak líp. Cítím se sice pořád odevzdaně, ale už se usmívám :). Nechápu, jak jsem tě mohla nechat tak dlouho spát. Znáš to, když ti nejdřív není až tak dobře, ale pak chvíli píšeš a usměješ se a můžeš jít v klidu spát? Já vím, znáš, vždyť jsi já. 

Chybí mi psaní dopisů. Chybí mi čas na psaní dopisů, toho, co ráda píšu.

Drahý deníčku, je toho moc, na severu toho bylo snad ještě víc. Musím mít vážně skvělou karmu, stalo se mi tolik úžasných věcí a všechny mě posunuly o kus dál. Kromě bakalářky a těch nudných věcí budu psát esej a na tu už se fakt těším, bude to totiž trhák, že to svět neviděl. Vlastně se na spoustu všeho toho tlaku a stresu těším, co mě nezabije, z toho zešílím.

Pořád si vlastně potvrzuju, že nakonec bude všechno v pořádku a pokud není všechno tak, jak má být, ještě není konec. Vydrž Prťka. 

Vidíš ty lepší zítřky? Já taky!

Vlastně jsem ani moc to Finsko neuzavřela, co? Ale však já se brzy vrátím :). 

Dobrou noc