Jeden, dva, tři -
my jsme bratři;
kterej je to mezi námi,
co si zalez do tý slámy:
ten, ten, nebo ten,
vyhoďme ho z kola ven.
Milý deníčku,
já Ti povím, tady je tak božský klid! Tak strašně nebeský klid! Čím dál víc se toho nemůžu nabažit. Po skype vlnách se mi sem dostávají zvěsti, co že se to děje v mé domovině. A jsem neskutečně ráda, že to vím jen z doslechu a nemusím se takových věcí zúčastňovat. Vyslechnu si je, sdělím na ně svůj názor a pak si můžu zase s klidem říct, že se mě to až tak netýká, že není třeba se tím zatěžovat. Jen máločím je třeba se zatěžovat. A tady obzvlášť. Vztahy komplikují životy. A les léčí. Ten božský klid... Až dokud jsem nepoznala, jaké to je, nevěděla jsem, o co přicházím. Je to tak skvělé! TAK SKVĚLÉ!
Včera jsme byli na výletě v nějakém lesnickém oddělení University of Helsinky. No řeknu Ti, to bylo zase něco :D
univerzitní knihovna
jakási bývalá atrakce, která je nyní již zavřená. na každém konci je sedátko a funguje to jako kolotoč
knihovna podruhé
univerzitní kampus. budova vlevo jsou koleje, druhá budova je menza, ta zvláštní věžička vpravo je zvonek, ohlašující konec hodiny :)
sauna, samozřejmě. ne jediná, celý campus je pro asi 150 lidí, a saun je celkem 6
směrovka na picí studentské území, v překladu něco jako 'zřícená alej'
součástí kampusu je kromě laboratoří, skleníků, atd. také jakýsi výzkumný park, údajně nejlepší v Evropě. každý strom má své číslo a měří, o kolik porostl (aspoň myslím, vědecký výklad Jouniho nebyl úplně srozumitelný)
zase nějaká šílená věda. pamatuju si, že tam je filtr ze speciálního materiálu a sběrna čehosi a něco to prostě zkoumá :)
pohled na park, odbočky vedou k jednotlivým zkoumacím přístrojům, které ale občas vypadají, jakoby tam byly omylem, nebo jakoby je tam vyplivli mimozemšťani
nápis, který mě dostal do kolen :D
Jouniho bývalá kancelář a "nesahat, dělá se tady nějaká velmi důležitá věda"
směrovky ke kolejím
do téhle jámy se prý do popela zakope ovce a po dni je celá hotová a upečená
sem vedla ta směrovka k picímu areálu. je prý už ale dlouho zavřený
v době naší návštěvy měli na místě sraz bývalí studenti a zrovna se jedna z nich chystala na vyhlídkový let
nejdůležitější poznatek této cesty - ponožky v sandálech nejsou výsadou pouze čechů!
tohle už je cestou zpátky, obchod, kde se prodávají "česnekové jamy", koupili jsme česnek naložený v červeném víně a ten opravdu stojí za vyzkoušení. doufám, že se tam ještě podívám a nějaké vzorky budu moct přivézt
Na oběd jsme jeli do centra Juupajoki, jakéhosi skanzenu.
osobně mi skanzen přišel dost podobný všem většině ostatních domečků. je tady tak nějak všechno jako z pohádky
restaurace funguje také jako penzion. můžete si vybrat, ve kterém pokoji se najíte nebo zabydlíte
naprosto fantastická lososovo-koprová polévka, vyhlášená finská specialita a místní domácí pivo, které ani trochu nechutná jako pivo, ale je moc dobré i tak
archaické požární vozidlo
milý ježíšku, kdybys náhodou nevěděl, tak takové papuče, jo? :)
hlavní jídelní místnost. díky opravdu tlustým zdem jsme se mohli těšit osvobozujícímu chládku
zde se objednává, naprosto rozkošné domácí prostředí, paní prodavačka nosila dobovou zástěru
fotografickou sekci zakončím mým drahým Beruškou. je to nekonečné zlatíčko, sem tam za den přijde, sežere nějakou tu mouchu, oklepe se, prskne kolem pár slin, zavrtí ocasem, nechá se podrbat, na chvíli si mi třeba sedne na nohu a jde dál. rád taky pozoruje, když vařím, protože ví, že mu neodolám a vždycky mu něco hodím. a taky že když bude dlouho smutně koukat, půjdu ho vyčesat nebo vyvenčit. jsem z něho prostě naměkko :)
pro srovnání, je to vážně obří psisko
Dnes jsem Sofii poprvé trochu více učila angličtinu. Spíš jsem se jen snažila. Nejdřív mi tak 10 minut trvalo ji přesvědčit, že to myslím vážně a s nějakým kňouráním si na mě nepřijde, akorát mě tím rozčílí (respektive jiného by rozčílila - opět jsem si vzpomněla na děvčata z Orlové, které jsem učila svého času taktéž angličtinu, které natrénovaly mou trpělivost jako snad nikdo :), moje hranice se nyní posunuly ještě dál, teď už mě asi nerozčílí vůbec nic, ještě chvíli a jsem lvl total pro, jako pancíř). Četly jsme kapitolu z Malého prince, každé slovo, které neznala a neuměla říct jsme napsaly, zopakovaly, vysvětlily, přeložily, atd. Zjistila jsem, že neumí vyslovit "s", úplně jednoduché "s". Každé víceslabičné slovo bylo třeba opakovat po písmenku víc než 10 minut, než ho vyslovila správně a to mi později došlo, že to byla jen náhoda. Hádej, co se mi kradlo na mysl..
Tak či tak, čas opět pracuje pro mě. Snad tentokrát rychleji než naposledy.
Sofi mě taky tak trochu o něco víc děsí. Dnes jsme šly vyvenčit Berušku, začala mi vyprávět o duších, o domu, který je za lesem a kde nikdo nebydlí. Že se jí jednou stalo, že jí něco poradilo v testu a neví co. Že jí občas něco šťouchne.. Když jsem se vrátila ze své krátké klasické procházky, říkala:
"Vystrašila jsem toho ducha!"
Připomněla jsem jí, co že mi to všechno slíbila (sprcha, umýt vlasy, umýt zuby) a dál jsem to nekomentovala. Přeci jen, je to dvanáctiletá holka. Neradno to podcenit, ale trhat si vlasy taky nebudu...
Zítra jedeme společně se Sofi na výlet do Tampere, vyřídit jakousi daňovou kartu pro mě a pro ni prý nakoupit nějaké nové oblečení do školy. Máme lístek na vlak, máme svačinu, máme peníze, máme snad všechno :). Už se těším. Je to za chvíli, měla bych jít spát. Nějak tuším, že to nebude nic lehkého, ale stejně se na to těším. Zase se těším na karamboly, které samozřejmě zvládnu. Čím větší karambol, tím lépe. A na všechno ostatní je tady Master Card!
