Drahoučký deníčku, 

už je to tady. UŽ JE TO TADY!! Sedím na letišti za všemi kontrolami, mám ještě asi hodinu čas a to je přesně čas pro zápis! 

Když jsem přišla k check-in bráně, první, co mě praštilo do uší, byl jazyk jedné paní, která stála hned vedle a povídala si se svým mužem a dvěma dětmi. Znělo to jako směska němčiny a marťanštiny, s lehkým dozvukem velerybštiny. Nedalo mi to, samozřejmě, a zeptala jsem se:

"Promiňte, ten jazyk, kterým mluvíte, to je finsky?"

"Ano, proč?"

"Je to poprvé, co letím do Finska, doufala jsem, že se něco z finštiny naučím, ale teď to vypadá dost nemožně."

"Ale vůbec ne, není to těžké, vidíte, zvládnou to i malé děti." :)

Úplně mě odzbrojila, po tom, co mi srdce nějakou dobu zběsile bilo do hrudníku a pumpovalo adrenalin, rozradostnilo se, že hned první finský člověk, kterého potkám, má smysl pro humor :). Snad nebude poslední. A hlavně taky mluvila krásně anglicky. Před nedávnem mě uklidnila má drahá Sofia, toho času v Paříži, prý jsou lidé tam na dalekém severu v podstatě skoro bilingvní, asi je to tím skvělým školstvím, o kterém mi taky bylo vyprávěno. Sofi by se měla přijet podívat, prý chce vidět Mummin land. A mě :). A já ji taky!

Sedím tady už nějakou chviličku, v koutcích očí mě příjemně lechtají miniaturní zárodečky slz nervozity a štěstí. A přitom mi to vlastně pořád ani moc nedochází, že se to opravdu děje. Zatím jsem v Krakowě, ne tak daleko od domova, ještě bych se mohla otočit na patě a utéct, ale proč bych to dělala? :) 

Co se ostatních cestujících týče, je tady spousta asiatů, nečekaně, jako všude jinde. Dále pak všichni blond nebo alespoň modroocí. Tesinko a Barunko, dřevorubci zatím žádní :).

Už bych i celkem ráda seděla v letadle, vlastně mám na tenhle zápis spoustu času. Ještě si asi odskočím do letištního baru, že mi před nástupem do letadla berou pití mě vždycky namíchne. Hlavně že jsem nedávno sdílela tipy na jednodušší cestování, kde bylo mimo jiné také psáno, že když si nechám prázdnou pet lahev a napustím ji až po security control, nechají mě jít. 

Nemůžu se dočkat, jak zase vyrostu, snad alespoň z poloviny tak, jak jsem vyrostla v mé milované Bretani. Až zase zjistím, komu opravdu chybím, kdo si všimne, že jsem pryč, kdo se zeptá, jak se mám a počká na odpověď.. 

Těším se, až se zase pořádně nadechnu!

Pokračovat budu v letadle, už nám to otevírají..