Milý deníčku,

Včerejšek i dnešek byly skvělé dny J. Včera jsme byli v zábavním parku, fotky bohužel opět budu muset dodat později, protože wi-fi prostě spolupracuje jen, když se jí to hodí. Park byl skvělý! Už se těším, až tady všechny ty fotky budou. Ty nejzajímavější (slovy jedna, ta, která měla u nahrávání na signál štěstí) už je na fb. Je tam směrovka Karvia, kterou jsem našla jen pár desítek metrů od domu při včerejší procházce. Miloučké, srdce mi zaplesalo.

                Ale zpět k tomu parku – konečně jsem si vyzkoušela takové ty fakt obří horské dráhy! Boření limitů pokračuje! A bylo to skvělé! Byli s námi ještě Heidi (a dokonce i vypadá jako „ta heidi“!) a její dvě dcery, jejichž jména si nepamatuju. Asi ani nemusím, dost možná už je nikdy neuvidím.  A těch fotek co mám, a nemůžu je sem dát, protože můj kablík je nejspíš teda v Londýně (až se vrátím na naši pevninu, vážně bych moc ocenila jeho vrácení ;) ). Mám tam vážně všechno zajímavé, všechno důležité nebo jen co mě praštilo do oka. A snad to bude brzy, jen musí jet wi-fi déle než 5 minut, ať si to stihnu z mobilu nasdílet na mail a z mailu následně stáhnout do notebooku, zapracovat to do textu a uploadnout na blog. Proč taky dělat věci jednoduše?

Bylo to fajn, chvíli mi vadilo, že vlastně nerozumím ani slovu, ani jednomu jedinému slovu, ani tématu, o čem se baví, že můžu jen tak tipovat podle toho, jaké posunky dělají, nakonec mi ale došlo, jak je to skvělé, že si na celý den, potažmo na celé prázdniny můžu nechat mozek v tak trochu vegetativním stavu. Nikdo nečeká, že budu reagovat, protože ví, že finsky neumím (ale už se učím, mám vypsané číslovky do 10 a 13 základních frází), takže vlastně můžu mít úplně vypnuto nebo dumat nad jinými věcmi. A to, povím ti, je pocit k nezaplacení. Neříkám, že to vydržím celou dobu, ale pořád tady je Tlusťoch, se kterým nemusím mluvit a který mi rozumí i tak (dneska jsem strávila 2 hodiny vyčesáváním, vypadal jako nejvděčnější pes ve Skandinávii, jen viděl ten kartáč, oči se mu rozsvítily). A hlavně, když jste mezi lidmi a nemusíte vlastně vůbec nic s hlavou dělat, natož myslet, protože jen následujete kroky své nové rodiny (oni jsou ti, kdo se primárně přišli bavit, nepřišlo mi adekvátní jim do programu zasahovat), můžete se v klidu rozhlížet, co že se to tady urodilo. A že toho je! Ženy vypadají jako Heidi téměř všechny, jsou jako sestoupení andělé, všechny ty blonďaté hřívy září na slunci jako zlaté vlákno, většinou jsou hubené, stylové, lehce odměřené ale pořád usměvavé a jednoduše nádherné. No a muži – ach J. Opravdu jsou takoví, jak se říká (ne všichni, samozřejmě, ale pro těch pár výjimek se svět nezboří). Pokud bych měla přirovnávat, napadá mě Achilles, přesně jak ho Brad Pitt ztvárnil. Vysocí, většinou velmi dobře stavění, světlé oči, světlé vlasy, velice často krásné vousy, hodně tetování, … velice ráda se budu děvčatům při popisu rozplývat osobně klidně donekonečna!! Jako když si představíš vikinga, no J

                Sofia mě zatím celkem úspěšně ignoruje, což mi částečně nevím, jestli mi vadí. Na jednu stranu, nevím, jestli to až do toho září vydržím, takhle mlčet, zavřít se ve vlastní hlavě a dělat pořádek, na druhou stranu mi to zatím úplně vyhovuje. Co víc bych si jen mohla přát? Zatím po mně nic nechtějí, jako vůbec nic, prý „today holliday!“, říkal Jouni. Fine with me, of course J. Dnešek jsme celý prováleli u vody. Bylo úžasně teplo, i voda byla jako čaj (chce se mi napsat mlíko, ale to jen proto, že ho tady pijí pořád. Ke každému jídlu. Včera grilovali klobásy a zapíjeli je mlékem. Dneska jedli zeleninovou polévku a zapíjeli ji mlékem. Cokoliv je k jídlu, zapíjí se mlékem. „Pijete mléko opravdu pořád?“ „No jistě, vždyť mléko je moc dobré!“), seděla jsem si v zahradním křesílku, vychutnávala si každé písmenko psaného kukaččího hnízda, nasávala ten klid, teplo a pohodu.

„Jdem do sauny, jdeš taky?“

„V tomhle teple? Asi mi stačí sluníčko.“

„Neblázni, pojď to zkusit.“ Heidi se nedala odbýt.

A ono to fakt není zlé! V sauně sice málem vypustíš duši, ale jakmile se pak trochu proplaveš tím jezerem a pak vylezeš, jsi najednou tak nějak lehčí (o hektolitry vody, které vypotíš, samozřejmě) a opravdu je to refreshing a relaxing, jako mi říkali. Asi jsem tam nebyla naposledy, a asi teda prubnu i tu saunu, co mají v domě, něco na tom bude.