Milý deníčku,

Zase jsem doma, zase mám chvilku na psaní.

První pracovní den, i když ne v plném vytížení jsem, myslím, zvládla. Po probuzení jsem šla uklidit (vysát a utřít prach), potom vyžehlit a vyžehlené prádlo jsem měla i uklidit, to mi bohužel nějak nevyšlo. Moji mají šatnu, a k tomu ještě skříně s oblečením všude po době, takže najít tu, kam zrovna patří ta či ona věc je docela náročné. Nakonec jsem věci nechala na lavici a uklidila společně s Velkou, když se vrátila z práce. O půl 5. jsem jela vyzvednout malé ze školy. Poprvé jsem si vyzkoušela ‚své‘ auto (renault, kdo by to byl čekal J ) a zkusila si roli au-pair v praxi. Hned jak mě Malá viděla, křičela na své spolužáky „To je ona! To je naše au-pair! To je Radka!“ (jak vyslovují moje jméno, to je vtipné :D těžko to popsat, ale s tím francouzským eR to zní kouzelně). Malý mi zamával, usmál se, už to tak moc nešířil. Příště se budu muset asi víc vyfiknout, aby se se mnou chtěl chlubit J. Přijela taky Velká, dohlédnout, jestli je všechno v pořádku, pak jela s námi domů. Udělali jsme úkoly, Malému jsem diktovala jakési cvičení (taky docela úsměvné, malý francouz, co neumí francouzsky ještě pořádně psát a velká češka, co francouzsky sice umí číst, ale ne úplně perfektně a mají vyplodit diktát), malí snědli svačinu a šli jsme si hrát J. To mám ale krásnou práci, že? Chvilku jsme „pařili plejstejšna“ (pokaždé si u toho slova vzpomenu na Přátele a Joeyho „Plejstejšn je pruďák, vole!“), pak jsme hráli nějakou prudce jednoduchou deskovou hru. Byla tak jednoduchá, že mi trvalo asi 10 minut, než jsem pochopila princip (malí se mi to sice snažili vysvětlit, ale jsou prostě malí, vzpomeňme, jak děti něco vysvětlují, teď k tomu přidejme ještě cizí jazyk a rychlou mluvu a máme výše zmíněných 10 minut). Ve finále mě hra zabavila natolik, že jsem zapomněla na čas a skončila až hodinu a čtvrt po konci pracovní doby.

Zítřek bude o něco náročnější. Vyzvedávám malé už v poledne, odvezu je domů, udělám oběd (Velká bude doma taky, prý nachystá věci a jen bude koukat, jak vařím) a odvezu zpátky do školy. Pak je 16:30 zase vyzvednu, chvilku pohlídám, pak by si je měla vyzvednout velká a někam s nimi odjet. Teoreticky by mi měla pracovní doba skončit 17:30, to se mi zdá fér J.

Poznatek dne: jsou to čuňata. Ptala jsem se malé, když se převlíkla do pyžama, jestli se dneska nekoupe. Odpovědí mi bylo „Ne, koupeme se jen v úterý a v pátek.“ (pokud jsem správně rozuměla) Ale ‚normální‘ hygienické návyky jim taky asi nejsou úplně cizí, nereagovala nijak překvapeně, když jsem jí řekla, že já se koupu každý den, někdy i vícekrát.

A něco pro gurmány: šíleně u jídla mlaskají. Říká se, že tak jídlo lépe chutná, když se při žvýkání smíchá se vzduchem, ale jak to pak má chutnat ostatním, co jí ‚se zavřenou pusou‘…

Napadá mě, že celkem pozdní příchody z města od internetu by se mi nemusely vyplatit. Bady (velký venkovní zanedbaný pes) mě vždycky tak šíleně vítá, že vzbudí celý dům, ne-li celé město. Je rozkošný, je rád, že s ním někdo baví (Moji si ho moc nevšímají, takže je to na mně) a je zvyklý, že s ním Nounou (au-pair) chodí ven. Já jsem pro něj dostala vodítko až dnes, zítra ho vezmu ven, ať z toho psího života taky něco má. Minulá au-pair ho prý brala k sobě do studia (tedy do bytu, tedy do toho pokoje, kde teď přebývám), jenže jak mu mám, bobečkovi, vysvětlit, že já si ho sem vzít nemůžu, protože mám na psy alergii?

Začínám si myslet, že zápisky budou nejspíš čím dál tím kratší, protože tolik toho na vyprávění asi nebude. Co se dá dělat, snad se chystá další výlet, třeba už na příští víkend. Žádné známé tady stále nemám, takže stejně nevím, co bych dělala. A výlety s Mými jsou celkem záživné a v jistém slova smyslu obohacující J.