sobota 30. června 2012

Milý deníčku,

zápis dalšího dne je psán s malým zpožděním, tedy následující den večer. Ovšem doufám, že i tak zvládnu zachytit všechno, co se mi přihodilo :). Včerejšek začal dosti stereotypně, nejdřív jsem si opět musela uvědomit, kde že jsem se to vlastně probudila (ne že bych se budila pokaždé na jiném místě, jen vždycky, když otevřu oči, čekám kousek nad hlavou svou hráškově zelenou stěnu a místo toho vždy vidím část  sprchového koutu, na jehož vizuální oddělení paravan již nedosáhne, případně hlučící ledničku s kresbami Malé, které ani  nebyly pro mě), pak mi zlepšil den kytarista jedné kapely (té, co ještě neumí moc hrát, ale členové jsou zaručeně nejkrásnější široko daleko :)))) telefonickým hovorem na skypu. Škoda, že jsme si rozuměli jen každé 5. slovo. Dopoledne bylo klidné a bez práce, šla jsem vyvenčit Zanedbaného. Našla jsem lesík, velké fotbalové hřiště a jakési jezírko, které je i na propagačních materiálech tohoto města, nicméně jeho význam či jedinečnost mi zatím unikají. Po návratu jsem zjistila, že maso, které mi Velká koupila na obědy už je asi tři dny po záruční lhůtě, navíc, že nabylo zelené barvy. Takže k obědu nebyl steak, ale jakási bramborová mražená věc. Ale proč ne...

O půl 5 jsem vyzvedla malé, následovalo poklidné odpoledne na zahradě. Další vztekavý výbuch u houpačky jsem již zahnala dřív, než stačil nabrat plných obrátek. Pardon, ale houpat 7 a 11-leté děti, to je trochu masakr (vysvětlila jsem jim, že je můžu houpat, ale že jen malé děti se neumí houpat samy, tím pádem je budu houpat jako malé děti.. až takhle moc jsem dobrá!). Zvládli jsme také transport do pyžam, i když tentokrát s trochu větším mrmláním.

Zeptala jsem se Velké, jestli je bezpečné přijmout pozvání do baru od cizích lidí. Řekla, že by nešla, ale že záleží na mě. Je ustrašená :). Vyrazila jsem o hodinu a půl později s tím, že bar Le Friendly najdu sama a okouknu ho. Nepovedlo se. Zapadla jsem do baru a otázky jsem nestačila ani registrovat. Byl to vážně zajímavý a milý večer, všichni tak nějak ví, že víc slečen au-pair už tady není, takže jsem rarita, navíc, v tom klubu byla jen jedna další žena a ta byla slušně pod obraz, takže jsem byla jaksi středem pozornosti (to bylo chvíli zdrojem mých obav, naštěstí jsem brzy zjistila, že zdejší muži nejsou ani v opilosti tak nechutní a nechovají se nevhodně, jako někteří muži u nás). Postupně jsem se se všemi seznámila a zanedlouho jsem se v baru cítila jako doma :). Název o něčem vypovídá. Pro představu

https://maps.google.fr/maps?q=Le+Friendly,+Hennebont&hl=cs&ll=47.803564,-3.279129&spn=0.000014,0.010568&sll=47.803745,-3.279218&layer=c&cid=9377602848593932369&cbp=13,4.13,,1,4.94&panoid=XNbfKsf9boauiSIfyMQQUQ&hq=Le+Friendly,+Hennebont&t=f&z=17&cbll=47.803597,-3.279249

odpovídala jsem nadšeně na všechny otázky, pustila jsem jim Káju Gotta (docela nepopsatelný pocit, když stojíte na ulici tak daleko od domova a slyšíte něco, na co tak rádi tančíte ve sladké domovině :), později B-Complexe, protože jak mi později došlo, většina přítomných byli fanoušci spíše elektronické hudby (mladý, lehce potrefený muž, si dokonce vzal název "kapely" napsaný na lístečku) po 11. hodině jsem si řekla, že už by asi bylo lepší jít domů, pomalu jsem odcházela, všichni ještě přiběhli, bissous, a číšník mi přinesl knihu, že prý je to pro mě dárek. Je to Albert Camus - L'étranger (ve francouzštině, samozřejmě). Nikdo z přítomných nepochopil, proč mám z "obyčejné knížky" takovou radost. Ale Camus, v originále, ještě jako dárek.. Tomu říkám suvenýr, hergot!!!!!



Dnes ráno jsem vstala celkem brzy, opět jsem byla potěšena skype hovorem z domova. Po obědě (polívce z krabičky) jsem šla za malýma, později jsme šli s Malou do parku a ke koním.



o tech šutrech mluvila celou cestu, tak jsem čekala aspoň andršpách, po příchodu na místo jsem zjistila, že to jsou opravdu jen šutry, nejspíš velice oblíbené


Největší a nejkrásnější z koní, Flaubert (nebo možná jinak), nejobrovštější kůň, jakého jsem kdy viděla (v kohoutku ještě podstatně větší, než já)


pár dalších pupíků, jména už jsem zapomněla.


s Malou cestou domů :) umíme být krásné a roztomilé! aby bylo jasno, u mě o tom není pochyb, jen si nejsem jistá, jestli jsem ji tady příliš nepomluvila

Po příchodu domů jsme s Malou šly na zahradu. Chvilku jsme se společně vztekaly u houpaček (ona, protože ji nechci houpat, já, protože jsem si myslela, že se brzy přijdu o rozum), později jsme hrály Cache-Cache, jednoduše shovku :). Později Malá jezdila na kole. Prý ještě neumí jezdit bez přídavných koleček (není na to už taky trochu velká? kdy jsem se naučila jezdit na kole bez koleček já? kdy se to naučí normální dítě?). Tak či tak, dnes si získala plusové body. Dlouho dlouho padala a nešlo jí to, sice fňukala a brečela a křičela, ale nevzdala se a to je důležité :) (upřímně, to jsem vůbec nečekala!). Po příchodu Velké už ani nefňukala, protože věděla, že by za to dostala za uši. Velká je na to celkem alergická. 

Tím dnešek asi skončí, půjdu se možná ještě projít se Zanedbaným..

Žádné komentáře:

Okomentovat