Prý že se k tomu dostanu a nedostala jsem se! V úterý mě čeká cesta do Paříže! Vyzkouším, zda-li pak mám trochu tlumočnického talentu, omrknu tam nějaké ty náležitosti atd. A už se nemůžu dočkat! Na zápisu z úterý a středy si dám záležet, slibuju! :)

Milý deníčku,

už si sám na sebe skoro zapomněl, viď? Já vím, až dopíšu tenhle příspěvek, půjdu se stydět do kouta, že mi tak dlouho trvalo, sesmolit pár slov.

V sobotu jsem byla na trzích v Lorient, jak jsem plánovala v minulém zápisu. Ach jo, to bylo tak skvělé. Nakoupila jsem spooooustu věcí, dárečků i oblečení pro sebe. On aime les soldes! (Taky se mi stala jedna celkem milá věc. Vycházela jsem z jednoho z obchodů a kolem zrovna procházeli dva angličtí černoši, zastavili se kousek přede mnou a řekli jen "Oh shit, look!". Pak že to blondýny nemají jednodušší :).

 přístav v Lorient, o kterém jsem až do té doby nevěděla. já se z nich jednou zblázním! jak může být něco tak neskutečně nádherné?!

Čas tady plyne rychle, děje se pořád spousta věcí. Minulou neděli jsem vyrazila do Vannes, místního 'okresního' města. Naprosto mě uchvátilo, stejně tak jako všechno tady :).

adorable!

radnice

tyhle barevné domečky jsou tam všude a nejen tam. k sežrání, řekla bych

navštívila jsem taky místní katedrálu. smekám před architektem.

opačná strana přístavu :)

zahrady u hradeb

Quentin (Kentán :D ) společník nalezený na stránkách Couch Surfingu

Na zahájení společného odpoledne jsme vyrazili na tour kolem Gulf de Morbihan (viz google). Naštěstí Kentán není bretoňan, takže mluvil srozumitelně, mile překvapil znalostí českých hudebních skladatelů, Václava Havla i cestovatelským nadšením. Vyprávěl o své stáži ve Vietnamu, cestě do Ameriky, nesnášených koncertech po dobu studia hry na klavír, potrefeném bratrovi i zážitcích ze školních let. Celé odpoledne bylo vážně moc příjemné, škoda, že si zkazil mé smýšlení o něm v průběhu konverzace na facebooku po návratu domů (proč ti místní nechápou, že opravdu nechci dávat soukromé hodiny češtiny?). Škoda, o známého méně.

Celý týden bylo krásně teplo, vyvalovali jsme si kůže u bazénu :).

takhle hlídám děti :D

Včera večer, tedy v pátek jsem přijala pozvání na reggae night do Le Friendly. Připadám si tam už skoro jako doma. Známí se množí, večery jsou čím dál tím milejší. Seznámila jsem se s Alexem, němcem žijícím částečně v Rennes a částečně v Hamburku. Prý přijel do Hennebontu s rodiči, podívat se na Mediéval, středověký festival, na který se sem sjíždí nadšenci z dalekého okolí. Po přesunu do dalšího baru jsem se seznámila s Nicole, američankou, žijící tady v Hennebontu už rok a půl. Bylo to tak krásné slyšet live opravdovou angličtinu! Předaly jsme si kontakt, naneštěstí můj mobil odmítá jí poslat zprávu a na facebooku jsem našla spousty spoust žen a slečen se stejným jménem. Škoda. Snad jsme se neviděly naposledy. 

Milý deníčku. Včera, tedy v sobotu večer jsem tě rozepsala, dnes, tedy v neděli odpoledne pokračuju. Je zajímavé sledovat, jak mě ten týden vždycky unaví, že o víkendu už zůstávám doma. Dnes se nejspíš na žádný výlet nechystám, venku není dvakrát hezky a šetřím na úterý. K tomu se dostanu.

Sobotního rána jsem se vydala do města na slavnostní ukončení Médieval (který trval ještě do sobotní noci, ale ukončení měl ráno.. francouzi jsou blázni). Potřebovala jsem totiž koupit dárek Velké, dnes má narozeniny. V domnění, že všechno bude snazší a rychlejší jsem vyrazila autem. Po půlhodině hledání parkovacího místa v centru jsem se zasmála sama sobě a své lenosti, mělo mi dojít, že při takovém svátku to bude opravdu jednodušší pěšky. Auto jsem nechala u domu a vydala se na cestu do centra znovu, tentokrát pěšky. Celé centrum bylo tak nějak ponořeno do středověkého hávu, ať už to bylo lidmi v nádherných kostýmech, cinkotem mečů, řezavými melodiemi dud nebo všudypřítomným zápachem koňského trusu. Po celé hlavní třídě se procházeli rodiny s dětmi a psy, šašci nebo zbrojnoši, nakupovali ve stáncích všechno, co jen se dalo vymyslet, od šperků (nádherných!), pečiva (tu vůni nedostanu z hlavy), uzenin (mnou nejspíš nedoceněných dostatečně), sýrů (nestihla jsem ochutnávku. co jsem komu udělala???) až po tématické kostýmy nebo pečená prasata. Snažila jsem se již několikrát nahrát video ze závěrečného defilé, pro přiblížení atmosféry, ale ani jednou se mi to nepodařilo. Tak alespoň pár fotek. 

středověcí jezdci zahajovali průvod

jsou jako mravenečci!

stánek tady, stánek tam, stánek všude, kam se podívám

podařilo se! sice to není to, co jsem původně chtěla, to původní bylo delší, možná proto se mu nechtělo. je to průběh průvodu. bohužel, ty nejlepší kousky natočené nemám, nešlo držet foťák a zároveň tančit :)

Tu atmosféru by se dalo ale asi jen těžko popsat (stejně tak jako pocit, když vidíte v průvodu slečnu v nádherných šatech, jak si to kráčí s vějířem a pak si vzpomenete, že jste ji viděli předešlého večera lehce pod parou, v černém oblečení a pearcingy na všech možných místech :). Množství a nadšení účastníků průvodu bylo ohromné, šlo vidět, jak se skvěle baví. Navíc tam byly všechny věkové kategorie, což se taky moc často nestává. Nakoupila jsem několik maličkostí, ale utratila jsem opět docela nepříjemné množství peněz. Ty trhy mě jednou zničí.

Včera večer, tedy v sobotu, se na mě přišli podívat noví šéfové. Velcí jedou totiž příští sobotu na prázdniny do španělska a mě nechají tady (společně s mým platem :). Vymysleli mi tedy náhradní program a to práci  jejich známých. Mají 4 děti (když mi tohle říkali, polilo mě horko), ale starat se budu jen o 2. Mají dva syny (7 a 18) a dvě dcery (11 a 15 tuším). Pracovní doba zůstane stejná, jen se změní působiště. Snad zůstane i stejný plat. Když se dětí ptali, jestli se jim líbím a jestli mě chtějí jakou nounou, nejnadšeněji přikyvoval nejstarší syn :). 

Vysvitává sluníčko, ale energie se mi nedostává. Možná trochu pohnu s Miláčkem, musím ho dočíst, než se dostane do kin. A až ho dočtu, možná se konečně hecnu na toho Cizince. Ale to má ještě čas. Do parku půjdem ještě určitě mockrát :).

"Co budeme dělat?" "Zasypeme ho kamínkama!" 

¨

hérečka :)

v neodhalitelné skrýši

To by bylo pro dnešek asi všechno. Vypíšu pár pohledů, ukuchtím nějaký oběd a pak možná zase usnu :). Neděle je přece od slova nedělat!

Milý deníčku, 


tady to fičí, to bys nevěřil! Dnes je to víc než měsíc, co jsem tady, a mně to připadá jako týden. Už mi nepřipadá divné, že pokaždé, když někoho potkám, nastavuje mi tvář a špulí ústa, už mi nepraskají bubínky, když malí "zpívají", už nehnu ani brvou, když se vracím z "jedné skleničky" po 4. ranní (ve všední dny tady nefunguje pouliční osvětlení, včerejší cesta z centra byla opravdu zážitek), už nejsem nervózní z cizích lidí. Tady vlastně nikdo není cizí. Stačí 10 minut v mém milovaném Le Friendly a hned se noví kamarádi jen hrnou a starší nemizí. Navíc jsem se také trochu víc zapřáhla do aktivity, co se CouchSurfing týče, před chvílí jsem se vrátila mimo jiné ze schůzky s místní slečnou, navštívily jsme naprosto dokonalou palačinkárnu (něco tak božského jsem v životě nejedla! jako bonus a prý zdejší specialitu nechala přinést jakýsi druh mléka, ke kterému měla dlouhatánskou přednášku, o jeho originalitě a neopakovatelnosti, k tomu se pojící polaritě uživatelů, resp. poživatelů, ve finále jsem zjistila, že je to obyčejná kyška, češtináři jistě omluví výraz, na spisovný si nemůžu vzpomenout :), a obě jsme se divily, že ty naše zemičky nejsou až tak rozdílné, protože stejně tak jako stejně zpracováváme mléko a mléčné výrobky, my i oni měníme letní a zimní čas, tady se divila jen ona, já jsem samozřejmě již věděla, studentský život na vysokých školách se také moc neliší, dle jejího líčení) a miloučký bar na náměstí, kde jsem ještě nebyla a pila jsem místní specialitku - Cidre (těžké na zařazení, něco mezi pěnivým vínem a ochuceným pivem, je to "je jablečný alkoholický nápoj vznikající kvašením jablečné šťávy, která zraje v dubových sudech a poté prochází pasterizací a čištěním.Tradičně se francouzský cidre dělí na brut (suchý, 4,5%) a doux (sladší, kolem 2%). Francouzský cidre bývá zpravidla perlivý a proto se uzavírá do lahví špuntem na způsob šampaňského. I když ve francouzských restauracích téměř všude seženete točený cidre, velkou tradici má i lahvový cidre, který podle kvality může dosahovat i 10 eur za 1l. V Anglii je točený cidre jednou z alternativ piva a v obchodě se často nabízí v plechovkách. O původ cidru se přou Francouzi a Angličané odjakživa. Francie je největším producentem jablek určených k výrobě cidru, ale Angličané zase vítězí v konzumaci tohoto alkoholického nápoje. Francouzi stále preferují víno a největšími výrobci cidru zůstávají spíše regiony na západě Francie: Normandie a Bretaň." Opravdová pochoutka, asi jsem si to zamilovala stejně silně a stejně rychle, jako všechno ostatní, zdejší. Ono se to tady totiž nedá nezamilovat. 


Co se dalších uplynulých událostí týče, hlásím, že po dobu mé služby se nic zvláštního nestalo. Jen dnes jsem seděla s Ostříhanou na zahradě, jako obvykle, seděly jsme vedle sebe, drbala jsem ji, najednou se rozštěkala a kousla mě těsně pod oko. Nic vážného to není (mamko, nestresuj!), jen maličká ranka, ale ne že bych se nelekla. Nevím, jí zrovna přelítlo přes nos, už je dost stará, možná nějaký zkrat, možná se něčeho lekla, nevím. Hned po incidentu bylo všechno zase v pořádku a jsou z nás stále kamarádky. Pejsci koušou, tak to prostě někdy je :).


Velcí mě dneska dost slušně překvapili. Velká za mnou večer přišla a řekla mi, že o mě mluvil jeden jejich mechanik. Že viděl na facebooku fotku své kamarádky ze 14. července a že má pocit, že tam je i au pair rodiny Perez, tedy její au pair. A podala mi papír s fotkou, kterou jsem na facebooku (i tady) sdílela já! Skupinová fotka ze svátku bastily. Čelist mi spadla až na zem. "No co se divíš, my víme všechno!" Tady se nic neutají a svět je malý, o náhody tu není nouze :).


Zítra ráno se chystám do již alespoň trochu známého Lorient, Emilie, slečna z CS, mi řekla, že se tam chystají veliké trhy se spoustou oblečení. Konečně motivace k brzkému probuzení!


V neděli nejspíš vyrazím do Vannes, navštívit dalšího kolegu z CS, příští neděli to nejspíš bude Auray, s další slečnou nalezenou na internetu :). 


Čekají mě jen samé zajímavé věci. Zítra jsem pozvaná na barbecue party k jednomu z místních mek's, ještě si nejsem jistá, jestli pozvání přijmu. Další varianta na zítřek je Techno Soirée v Lorient ( já a techno? :D ), další je ozvat se jedné z mých místních kamarádek, nebo prostě vyrazit do Friendly a čekat, jak se večer vyvine. Samozřejmě také můžu zůstat doma a šetřit éčka na nedělní cestu. Uvidíme.


Koncem července se v "našem městě" chystají jakési místní slavnosti, počátkem srpna se můžu těšit na festival keltské kultury v Lorient. 


Tak si říkám, mohlo se mi snad podařit najít lepší místo na prázdniny?

Milý deníčku,

z tohohle místa se stává trochu madhouse. Nálada na psaní se mi ztrácí, čas na psaní už se dávno ztratil, takže dnešní zápis bude velice krátký, stručný a výstižný, lyrické žvásty tentokrát nechám stranou.

L'age de Glace, 3D kino, půlhodinové hledání parkovacího místa, běh v dešti, zmeškání prvních 15 minut filmu

sobotní ráno, začátek dlouhatánské procházky

miloučké městečko z nového rozhledního místa :)

Ostříhaná a Prudce Fotogenická :)

jedna z opravdu nepovedené série

cestou necestou, místní lesní stezskou

Le Blavet

domeček k zulíbání

nově nalezená hráz :)

tahle pobavila 

ta příroda je tady k sežrání

jo tak tady se shází místní mládež!

cestou zpátky jsme kouzelně zmokly

V sobotu ráno jsem vyrazila na krátkou procházku do lesa. Z krátké procházky se stala 10km dlouhá procházka po neznámých končinách. Naštěstí díky mému orientačnímu smyslu (ať žije!!!) jsme se vrátily v pořádku domů, po okružním zkoumání přilehlých končin.

14. červenec, státní svátek, pád Bastily. Ve všech francouzských městech ten den bouchají ohňostroje, dlouho do noci většina slaví venku, tančí, zpívá, pije, kupuje ChiChi nebo cukrovou vatu u svítících stánků, houpají se na houpačkách a veselí se

"C'est Radka, c'est ma soeur!"

Je to opravdu důležitý svátek, je třeba to náležitě oslavit :).

Brzy se napravím, slibuju. Všechno do nejmenších podrobností. Ale dnes to nebude, dnes už půjdu spát...

Jo a deníčku, máme důvod k oslavě. V oddělení statistik se mi právě ukázalo krásné číslo - 1010 - znamenající počet Tvých zobrazení :))))))

Milý deníčku,

zanedbávám Tě, viď? Já to tak nějak tuším, ale díky tomu, že jsem si již trochu zvykla na zdejší chod, na psaní už mi nezbývá moc energie ani času. A přitom je tady všechno tak jednoduché.

V den svého volna jsem vyrazila opět na pláž. Nebylo nijak zvlášť horko, ale konečně svítilo sluníčko v celkem pravidelných a delších intervalech, nedalo se toho nevyužít. Ale jelikož nebylo až tak horko, aby to všechny volky nevolky hnalo k vodě, pláž byla krásně prázdná a klidná.

Bylo i nějak méně vody, řekla bych. Než jsem se dostala od ručníku k vlnkám, trvalo to docela slušnou chvíli.

Ovšem počasí bylo zrádné. Tím, že foukal hodně svěží vítr, sluníčko jakoby nepálilo. Spíš pro svůj dobrý pocit jsem se lehce mázla alespoň krémem s faktorem 6 a v poklidu pokračovala ve čtení francouzské verze časopisu typu bravíčko pro starší a pokročilé (takový ten časopis, kde si můžete udělat test, jaký typ sukně je přesně ten pravý na letošní sezonu a přesně na míru postavě, ke které jsme se právě dopracovali díky dietám z minulého čísla, nebo který že to partner se k vám podle zakroucení řas nejlépe hodí. Trochu se za výběr stydím, ale své knihy pro intelektuály jsem zapomněla doma, tohle počteníčko stálo jen 1.20E a nechtěla jsem jen tak zírat do písku. Nakonec to nebylo tak zlé, vlastně jsem se u příběhů čtenářek docela pobavila :)). Vítr foukal od západu, takže když jsem se rozhodla chvíli odpočívat, měla jsem hlavu položenou stále na levé tváři, aby mi zrníčka písku nepadala do očí. Čekala jsem, že se to možná tak docela nevyplatí, ale že to bude až tak viditelné, to mě ani nenapadlo. Snad ta růž z pravé strany obličeje brzy trochu vymizí. Prohloupila jsem také proto, že jsem se nenamazala dříve, než-li jsem se uvelebila na ručníku. On ten písek totiž pořád strašně moc lítá a všude se lepí. Takže později už to bylo natírání olejem i s přírodním peelingem. Když přišel hlad, po zjištění, že jsem si svačinku zapomněla v autě, jsem vyrazila do města, původně na palačinky. Žel Bohu, okýnko s palačinkami bylo zavřené, vybrala jsem si tedy pytlík croissantů a šla si je vychutnat zpátky na pláž (jak se mi hodila desinfekce na ruce, dárek od mé drahé Veky - sestry :-* ! ). Vyslechla jsem si ještě rozhovor o počasí jednoho staršího páru, který si ke mně přisedl na lavičku a vyrazila jsem do Lorient. Usadila jsem se do tepla zahradní stříšky (vytápěné takovými těmi lampami, co topí :), pročítala své bravíčko a pomaličku si vychutnávala úžasnou Oranginu 

Máme ji i u nás, že? A tady je to opravdu hit!

Večer jsem ještě vytáhla ven Ostříhanou. Našla jsem nový les a v něm novou stezku. Naštěstí značenou, jen 5km dlouhou, ale velice příjemnou a rozmanitou, určitě jsme tam nebyly naposledy. Měla to být cesta k nějakému super výhledu na Le Blavet. Možná jsem někde špatně odbočila, ale k výhledu jsem se nedostala. Příště, až půjdu i s foťákem, prozkoumám to podrobněji. Tak či tak, uběhly jsme dlouhou trasu (nejen těch 5 kilometrů, nalezení stezky předcházelo ještě klasický okruh kolem města) a večer obě padly unavené jako koťata.

V pondělí jsme byli s malými v kině. Cesta byl možná ještě silnější zážitek, než samotné kino, i když i to stálo za to (Madagaskar 3! no boží!). Už jste se někdy nechali navigovat jedenáctiletým rozjařeným francouzem? Až to vyzkoušíte, pochopíte.

("Tady jsi měla odbočit!" "Ale to jsi mi měl říct!" "Já jsem zapomněl.")

Přes veškeré překážky jsme zvládli i nákup v Carrefouru (co jsme to vlastně koupili, nevím. byly to nějaké drobné postavičky, podle nadšení malých velice vzácné a podle cenovky taky velice drahé. ale byly zaplaceny penězi, které malí obdrželi za vysvědčení) a návrat domů. Nechápu proč, ale byli celý den extrémně hluční. Večer jsem si chtěla spravit náladu návštěvou Le Friendly, co čert nechtěl, bylo zavřeno. Cestu do centra jsem otevřela i uzavřela skleničkou colombelle v Le Kreisker a odebrala se domů. Při krájení sýra jsem ještě dostala ránu elektrickým proudem od kuchyňské linky. Nechápu, co jí to napadlo, ale celkem stylově zakončila dost nepovedený den.

Dnes, v úterý, jsme navštívili nový park. Hennebont mě nepřestává překvapovat. Jsou to sice jen tři týdny, co jsem tady, ale myslela jsem si, že už to tady trochu znám. Heureusement pour moi / luckily for me, není to tak, je stále co objevovat! Také jsme již poněkolikáté zhlédli Petra Pana. Oblíbené pasáže již známe zpaměti všichni 3. Ještě chvíli a začnu se zapojovat do bojů proti imaginárnímu kapitánu Hookovi. K žehlení mi Malá pustila ještě nějaký film, jehož název jsem zapomněla. Víc než z kulturního obohacení jsem byla nadšená z faktu, že jsem celému filmu celkem bez problémů rozuměla :)). 

Zaznamenala jsem taky první pokroky v odnaučování Malé její potrefené mluvě. Těžko říct, zda-li jsem se již zmínila, ale občas mluví jako malé dítě, jako úplně úplně úplně malé dítě, vymýšlí si slova a ještě u toho vyplazuje jazyk, často i prská. Ca m'énerve!! Nejen mě, i malého. Nejspíš i rodiče, protože před nimi takhle nemluví. S Malým jsme tudíž zahájili malou kampaň proti odporné mluvě (stejně jako v jiných věcech je to docela dobrý parťák, když chce). Já jí to vymlouvám rozumně, Malý se jí prostě směje, že neumí mluvit normálně. Obojí přístup již slavil menší úspěchy. Společně ji to snad odnaučíme dřív, než se definitivně zblázním.