Milý deníčku,

už si sám na sebe skoro zapomněl, viď? Já vím, až dopíšu tenhle příspěvek, půjdu se stydět do kouta, že mi tak dlouho trvalo, sesmolit pár slov.

V sobotu jsem byla na trzích v Lorient, jak jsem plánovala v minulém zápisu. Ach jo, to bylo tak skvělé. Nakoupila jsem spooooustu věcí, dárečků i oblečení pro sebe. On aime les soldes! (Taky se mi stala jedna celkem milá věc. Vycházela jsem z jednoho z obchodů a kolem zrovna procházeli dva angličtí černoši, zastavili se kousek přede mnou a řekli jen "Oh shit, look!". Pak že to blondýny nemají jednodušší :).

 přístav v Lorient, o kterém jsem až do té doby nevěděla. já se z nich jednou zblázním! jak může být něco tak neskutečně nádherné?!

Čas tady plyne rychle, děje se pořád spousta věcí. Minulou neděli jsem vyrazila do Vannes, místního 'okresního' města. Naprosto mě uchvátilo, stejně tak jako všechno tady :).

adorable!

radnice

tyhle barevné domečky jsou tam všude a nejen tam. k sežrání, řekla bych

navštívila jsem taky místní katedrálu. smekám před architektem.

opačná strana přístavu :)

zahrady u hradeb

Quentin (Kentán :D ) společník nalezený na stránkách Couch Surfingu

Na zahájení společného odpoledne jsme vyrazili na tour kolem Gulf de Morbihan (viz google). Naštěstí Kentán není bretoňan, takže mluvil srozumitelně, mile překvapil znalostí českých hudebních skladatelů, Václava Havla i cestovatelským nadšením. Vyprávěl o své stáži ve Vietnamu, cestě do Ameriky, nesnášených koncertech po dobu studia hry na klavír, potrefeném bratrovi i zážitcích ze školních let. Celé odpoledne bylo vážně moc příjemné, škoda, že si zkazil mé smýšlení o něm v průběhu konverzace na facebooku po návratu domů (proč ti místní nechápou, že opravdu nechci dávat soukromé hodiny češtiny?). Škoda, o známého méně.

Celý týden bylo krásně teplo, vyvalovali jsme si kůže u bazénu :).

takhle hlídám děti :D

Včera večer, tedy v pátek jsem přijala pozvání na reggae night do Le Friendly. Připadám si tam už skoro jako doma. Známí se množí, večery jsou čím dál tím milejší. Seznámila jsem se s Alexem, němcem žijícím částečně v Rennes a částečně v Hamburku. Prý přijel do Hennebontu s rodiči, podívat se na Mediéval, středověký festival, na který se sem sjíždí nadšenci z dalekého okolí. Po přesunu do dalšího baru jsem se seznámila s Nicole, američankou, žijící tady v Hennebontu už rok a půl. Bylo to tak krásné slyšet live opravdovou angličtinu! Předaly jsme si kontakt, naneštěstí můj mobil odmítá jí poslat zprávu a na facebooku jsem našla spousty spoust žen a slečen se stejným jménem. Škoda. Snad jsme se neviděly naposledy. 

Milý deníčku. Včera, tedy v sobotu večer jsem tě rozepsala, dnes, tedy v neděli odpoledne pokračuju. Je zajímavé sledovat, jak mě ten týden vždycky unaví, že o víkendu už zůstávám doma. Dnes se nejspíš na žádný výlet nechystám, venku není dvakrát hezky a šetřím na úterý. K tomu se dostanu.

Sobotního rána jsem se vydala do města na slavnostní ukončení Médieval (který trval ještě do sobotní noci, ale ukončení měl ráno.. francouzi jsou blázni). Potřebovala jsem totiž koupit dárek Velké, dnes má narozeniny. V domnění, že všechno bude snazší a rychlejší jsem vyrazila autem. Po půlhodině hledání parkovacího místa v centru jsem se zasmála sama sobě a své lenosti, mělo mi dojít, že při takovém svátku to bude opravdu jednodušší pěšky. Auto jsem nechala u domu a vydala se na cestu do centra znovu, tentokrát pěšky. Celé centrum bylo tak nějak ponořeno do středověkého hávu, ať už to bylo lidmi v nádherných kostýmech, cinkotem mečů, řezavými melodiemi dud nebo všudypřítomným zápachem koňského trusu. Po celé hlavní třídě se procházeli rodiny s dětmi a psy, šašci nebo zbrojnoši, nakupovali ve stáncích všechno, co jen se dalo vymyslet, od šperků (nádherných!), pečiva (tu vůni nedostanu z hlavy), uzenin (mnou nejspíš nedoceněných dostatečně), sýrů (nestihla jsem ochutnávku. co jsem komu udělala???) až po tématické kostýmy nebo pečená prasata. Snažila jsem se již několikrát nahrát video ze závěrečného defilé, pro přiblížení atmosféry, ale ani jednou se mi to nepodařilo. Tak alespoň pár fotek. 

středověcí jezdci zahajovali průvod

jsou jako mravenečci!

stánek tady, stánek tam, stánek všude, kam se podívám

podařilo se! sice to není to, co jsem původně chtěla, to původní bylo delší, možná proto se mu nechtělo. je to průběh průvodu. bohužel, ty nejlepší kousky natočené nemám, nešlo držet foťák a zároveň tančit :)

Tu atmosféru by se dalo ale asi jen těžko popsat (stejně tak jako pocit, když vidíte v průvodu slečnu v nádherných šatech, jak si to kráčí s vějířem a pak si vzpomenete, že jste ji viděli předešlého večera lehce pod parou, v černém oblečení a pearcingy na všech možných místech :). Množství a nadšení účastníků průvodu bylo ohromné, šlo vidět, jak se skvěle baví. Navíc tam byly všechny věkové kategorie, což se taky moc často nestává. Nakoupila jsem několik maličkostí, ale utratila jsem opět docela nepříjemné množství peněz. Ty trhy mě jednou zničí.

Včera večer, tedy v sobotu, se na mě přišli podívat noví šéfové. Velcí jedou totiž příští sobotu na prázdniny do španělska a mě nechají tady (společně s mým platem :). Vymysleli mi tedy náhradní program a to práci  jejich známých. Mají 4 děti (když mi tohle říkali, polilo mě horko), ale starat se budu jen o 2. Mají dva syny (7 a 18) a dvě dcery (11 a 15 tuším). Pracovní doba zůstane stejná, jen se změní působiště. Snad zůstane i stejný plat. Když se dětí ptali, jestli se jim líbím a jestli mě chtějí jakou nounou, nejnadšeněji přikyvoval nejstarší syn :). 

Vysvitává sluníčko, ale energie se mi nedostává. Možná trochu pohnu s Miláčkem, musím ho dočíst, než se dostane do kin. A až ho dočtu, možná se konečně hecnu na toho Cizince. Ale to má ještě čas. Do parku půjdem ještě určitě mockrát :).

"Co budeme dělat?" "Zasypeme ho kamínkama!" 

¨

hérečka :)

v neodhalitelné skrýši

To by bylo pro dnešek asi všechno. Vypíšu pár pohledů, ukuchtím nějaký oběd a pak možná zase usnu :). Neděle je přece od slova nedělat!