Milý deníčku,

vstřícnost zdejších lidí zdá se mi býti nekonečnou. Možná jsem měla jen štěstí a narazila jsem na správné lidi, včera jsem však strávila večer v baru, tentokrát v tom, který je hned vedle domu, kde teď přebývám, a nestačila jsem se divit, kolik dalších milých a přátelských lidí jsem poznala. Potkala jsem i dva "staré známé" z minulého večera. Je zajímavé přijít do baru v tak cizím městě a pozdravit hosty u stolu jako přátele, bissous a konverzace typu "Jak jste dopadli posledně? Poslechl jsem si ty kapely podle tvého doporučení, byly skvělé! Máš pro mě nějaké další?". Již ale začínám přicházet na kloub i na chuť místním zvyklostem. Zdálo se mi, že dobrá nálada pramení jen z pátečních opilých večerů. A není tomu tak. Každý večer, když někam vyrazím, všichni se smějí, tančí, na dni v týdnu nezáleží. Poslouchala jsem vyprávění o zdejší nátuře. Na rozdíl od jihu, kde jsou vztahy navazovány velice rychle ("jo, ty tady teď bydlíš? no super, teď seš náš kámoš!" a pak v nouzi po kamarádech jako by se země slehla), zde trvá déle, než se místní s někým novým spřátelí, ale taková přátelství pak prý trvají déle. Údajně je to dáno zeměpisnou polohou, Bretaň svou odděleností prý vychovává prostě odtažitější Francouze. Myslím, že ta bariéra už u mě trochu spadla, pokud ne, tak padá.

Psi jsou ostříhaní. Zanedbaný už nevypadá zanedbaně, asi mu budu muset vymyslet nové pojmenování. A taky v jiném rodě, Malí mě opravili, že to vlastně není Zanedbaný, ale Zanedbaná :). I dnes jsme se byly proběhnout po městě. Chudák Ostříhaná, není zvyklá běhat, zadýchá se dřív, než já. Ale na tom zapracujeme. A stále se mi daří objevovat nové uličky nebo nová místa (za les už ale ani nepáchnu).

Dnes jsem vyrazila na nákupy. Vrátila jsem se s jedním svetříkem, jedním tílkem a krásným pocitem. Když si ale vzpomenu, jak těžké bylo moje zavazadlo, kdo jsem jela sem, nechci si představovat, jak těžké bude, až pojedu zpátky, pokud to takhle půjde dál (snad ne, oblečení tady není až tak odlišné, raději to vrazím do zážitků než do oblečení.. ale bude to boj..)

Zítra by měla do Francie dorazit nová slečna au-pair, má bydlet 30 km od Lorient, na neděli máme předběžně naplánované rendez-vous, prý se nemůžu dočkat pláže, ještě nikdy neviděla moře. Já taky nemůžu dospat, konečně někdo stejného věku a povolání (a pohlaví)!

Malým dnes začaly prázdniny. Mně tím začne práce. Máme naplánovaný výlet do kina na nový Madagaskar, těžko říci, jestli tam chtějí víc oni, nebo já :). A na Bel-Ami půjdu se svou snad budoucí kamarádkou au-pair. Už aby byla zase neděle!