Milý deníčku,

děje se tolik věcí!  Až jsem z toho úplně unavená. Čím víc se blíží datum mého odjezdu, tím méně se na něj těším. Ale stíhám toho docela dost.

Od úterka bylo hezky, takže jsem trochu využila toho bazénu, co mám hned vedle dveří. Velice milé dny jen se psy a Miláčkem.

jen s Jessy, Bishop se fotit nechce

Ostříhaná se mnou leží i na zahradním lehátku :)

Ve čtvrtek jsme byli se Suzy, Mayou a Eliem na pláži. Dobrá pohoda. Já jsem se teda nekopala, na noční koupele jsem málo otužilá. Ale bylo to miloučké i tak :). Hráli jsme fresbee, dokonce jsem dostala pochvalu, že hraju dobře!

máme to tady.. la mér c'est ma mére

kam se hrabe Chorvatsko..

bunkr místo věšáku

Gary Cooper, Suzyn hluchý pes

Tentýž večer jsme se rozhodli navštívit výše zmíněný festival keltské kultury v Lorient, Interceltic. Jen jsme vyměnili Suzy za Luda. Po prvotním stresu při hledání parkovacího místa (i když se tam zrovna nekoná prý celosvětově známý festival, je to docela problém) to byl opravdu skvělý večer. 

třetí pokus se prý vždycky povede.. no nevím.. Mayin kamarád ze školy - Tomas

Maya a další bývalý spolužák Alex

celá Hennebontská výprava

Maya :) příští léto chce podniknout cestu do Čech a do Polska a přibrat mě s sebou, protože její rodina odtud pochází. Jsem zvědavá, jestli nekecá, protože jestli ne, těším se na příští léto už teď! 

v jednom z mnoha stanů, kde hrála hudba. opravdu festival ve velkém stylu. každá každičká restaurace měla vlastní stage a vlastní kapelu, plus navíc byly ještě všude kolem velké stany jako tento s nejspíš známějšími kapelami

Chvíli jsme poslouchali hudbu, chvíli jsme tančili, chvíli jsme se procházeli kolem stánků, kolem procházely jen vysmáté skupinky lidí všeho věku i národností, povídali si, smáli se, seznamovali se téměř s každým, kdo šel kolem. Bylo to opravdu příjemný večer, navíc jsem konečně nebyla sama cizinka s foťákem v ruce, což bylo ještě příjemnější :). 

V pátek v 11 hodin jsem měla schůzku s novou Velkou, s tou, u které budu pracovat příští týden. Děti vypadají mile, možná mileji než moji Malí :). Na druhou stranu, myslela jsem si, že budu hlídat ty největší anděly, když jsem přijela k mé rodině. Pracovní doma mi začíná v pondělí ve 14 hodin, vypadá to, že vyrazíme na pláž. Žádný úklid nemám v popisu práce, uvidíme, jak se s novými Malými zabavím.

Dnes, tedy v sobotu jsem měla 'rande' s novou au-pair, která přijela do Bretaně. Jmenuje se Sofia, je to Švédka, její rodina je na prázdninách v Bretani, jinak bydlí v Paříži. Ach jo, tam to musí být jiný život. Podle vyprávění opravdu je. Ale já jsem s Hennebontem spokojená :). Sofia je šílenec do Skotů. Netušila jsem, že někdo může považovat muže v kiltu za přitažlivé :D. Každopádně celou dobu byla přímo nadšená z toho, že všude slyší dudy a odhalené mužské nohy. Setkaly jsme se už v poledne, kdy bylo v centru ještě docela mrtvo, takže jsme vyrazily na pláž.

podařilo se nám vyfotit i společnou fotku v sedě, ovšem jen s jejím foťákem, jelikož má samospoušť na 20 sekund můj pokus dopadl takhle :

snad mi brzy pošle ty povedenější kousky :))

Když jsme se vracely zpět do centra Lorient, minuly jsme autobus obklopený lidmi v kiltech ("Ježišmarja, ježišmarja, zastav! Zastav!"). Zaparkovaly jsme auto, já jsem si cestou koupila něco, co mělo být croissantové těsto zalité karamelem, ale nebylo ani z poloviny tak dobré, jak jsem čekala, vyrazily jsme Skoty hledat. Zanedlouho jsme potkali rodinu, u které pracuje, byli se na Interceltic podívat taky. Dali nám lístky na jakousi soutěž hudebních sborů. Došly jsme na místo, vyfotily jsme se s jakýmsi dudákem (původně jsem napsala 'dudařem', další ze soudku 'bavíme sami sebe') a zaposlouchaly se do těch úžasných skladeb.

Škoda, že ani fotky ani video nezachytí tu atmosféru, když se třepala každá částečka ve vzduchu. A už vůbec by to nepobralo tu radost v Sofiiných očích, když viděla ty zástupy sukní pro pány.

Ani jsme nedošly do centra a už jsem stála ve skupince a fotila jsem se společně se všemi ostatními :D.

Prostě nemohla odolat a já jsem ji v tom nemohla nechat samotnou. 

Vzápětí mě docela pobavily dvě slečny, které za mnou přiběhly. Prý ten kluk, co sedí táhle na tom kopci by moc chtěl moje číslo. Sofia se nestačila divit, já ostatně taky ne. Omluvila jsem se, zamávala jsem na kopec, ale číslo jsem samozřejmě nedala. 

Na zítřek máme se Sofií domluvený další výlet. Konečně uvidím Carnac! Její rodina tam má "letní dům", pojedu se za ní podívat. Už se těším!