Milý deníčku,

den D nadešel, hodina H na sebe taky nenechá dlouho čekat. Je 26.8., 6:34, venku tma jak v ranci, já jsem se vzbudila nepřekvapivě brzy, před tou velkou cestou. Nevidím všechno ze svého teď již skoro bývalého pokoje, prohlížím si potemnělé obrysy stolu, židlí, kuchyňské linky a skříní a těším se, až mi to všechno bude chybět. Nechce se mi věřit, jak ty dva měsíce rychle utekly. 'Jakoby to bylo včera, co jsem se klepala nedočkavostí na svojí posteli a loučila se s nejbližšími' (jaké klišé..). Moje velké dobrodružství se chýlí ke konci, jako velká tečka na mě čeká ještě celkem složitá cesta domů. Ale když jsem se prokousala až sem, domů už se nějak dostanu!

V pátek jsem šla na rozlučkový večer do Friendly. Bylo to mile symetrické, stejně jako poprvé jsem tam byla jediná zástupkyně něžného pohlaví (symetrie mého pobytu mě překvapila - když jsem přijela, bylo nevlídno, pršelo a mně se chtělo domů; odjíždím, je nevlídno a mně se chce domů.. pokud bych měla zakreslit svůj pobyt do grafu s osou y v závislosti na momentální spokojenosti, přesně vím, jak by graf vypadal. Ve vlaku budu mít dost času, možná se k tomu ještě dostanu :). Zaznamenala jsem nabídku k sňatku
("Ty odjíždíš už v neděli, viď?"
"Ano, v neděli ráno."
"Tak to bychom měli vybrat datum."
"Jaké datum?"
"No naší svatby!"
"My se budeme brát?" :D
"No jistě! Přijedu za tebou do čech, budeš mít všechno, co budeš chtít! Naučím se česky! Tak na kdy dáme to datum?"
"Já ti nevím, nech mě o tom popřemýšlet."
"Dobře, vezmu si e-mail a přijedu za tebou alespoň na prázdniny."
"Na prázdniny klidně přijeďte, ale svatbu neslibuju!"
"Přijedu! Jsi tak krásná.. Jako sluneční paprsek v tomhle zamračeném odpoledni.." ...),
hrála jsem skvělý hrací automat, třebaže mi to vůbec nešlo, bavila jsem se skvěle. Předala jsem dárek, rozloučila jsem se se všemi a kolem půlnoci jsem už pozorovala na skypu, jak z lahve slivovice mizí :)..

"aby ti nebylo líto, že tam nebudeš"

"kdysi jsem měl taky foťák a fotil jsem vždycky všem jenom boty"

z fotky to asi není poznat, ale dole jsou knoflíčky propojené s pacičkami, mačkáním knoflíčků se hýbou pacičky a střílí kovový míček, který sbírá body, po hrací ploše

Včera jsem si odbyla jsou poslední směnu. Celý den jsem děkovala nebesům, že už je poslední. Tolik křiku tady ještě nebylo. Jen kvůli kamínkům z rybího akvária. Asi to nemůžu ani vypsat, protože bych se před cestou zase rozčílila. Byla to opravdová zkouška ohněm, jsem na sebe neskutečně pyšná, že jsem ani jedno vřískající stvoření ani sebe neprohodila oknem. Tentokrát to bylo opravdu blízko, představovala jsem si sama sebe jako postavičku z kreslených pohádek, jak se třepe vzteky, rudne a z uší jí fičí pára.

Jak se ukázalo, byla to jen chvilková krize (díky, nebesa!) a zbytek dne už proběhl celkem hladce. S Malou jsme se dívaly na jinou verzi Petra Pana (další známka symetrie!), večer jsme se rozloučili skoro jako obvykle.

"Tak ahoj."

"Ahoj zítra."

"Zítra už se neuvidíme, odjíždím ráno."

"Aha, tak ahoj."

S Velkými nebylo loučení o nic srdceryvnější. Když jsem sešla dolů, Velká montovala nějakousi novou skříň, ani nezvedla oči, když jsem přišla. 

"Jestli máš u sebe co dělat, tak můžeš jít."

"Jo, musím se sbalit. Odvezete mě zítra ráno na nádraží?"

"Ne, je to moc brzy ráno, budeme spát. Můžeš jet taxíkem, čísla si najdi na internetu."

Dík, ty vole..

"Aha, a je třeba to rezervovat už dnes?"

"Myslím, že ne, zavoláš tam ráno, to by mělo stačit."

"Dobře, doufám, že jste se mnou byli spokojení."

"Hmmm... Odjíždíš brzy."

"Já vím, už jsem vám říkala, že je to kvůli škole. Pokud chcete, pomůžu vám s hledáním nové au-pair."

"Jestli se ti chce, budu ráda."

"Tak na shledanou."

"Ahoj, šťastnou cestu."

A odešla jsem. Hned když jsem vylezla ze dveří přijel na motorce Velký.

"Tak na shledanou."

"Kdy odjíždíš?"

"Zítra ráno."

"Aha, tak nashle, šťastnou cestu."

Docela smutný konec tak veselého příběhu, ne? Nevadí, stejně v mém příběhu neměli hlavní role a já kvůli nim taky brečet nebudu, třeba že jsem dětem vděčná za opravdu solidní antikoncepční vlivy.

Pokračování za chvilku.