Milý deníčku,

velcí odjeli na dovolenou. Na dva týdny mě tady nechali samotnou, jen s němými tvářemi. Můj anděl strážný se letos opravdu činí :). To je taková pohoda... Před jejich odjezdem se o mě skoro začínal pokoušet sentiment, přeci jen jsem si na ně za tu dobu trochu zvykla. S Malou jsme hrály karty, a když mi s naprosto kamennou tváří zapřela, co bylo evidentní, tedy její podvody, řekla jsem si, že mi opravdu chybět nebudou. "Takhle se to u nás ale hraje!"
"Jo, všimla jsem si, že u vás se hraje všechno tak, že se podvádí."
"Ty to neumíš, já s tebou už nechci hrát."
Co za člověka učí své děti podvádět v 7 letech? Možná trochu přeháním, ale připadá mi to absolutně nepochopitelné. Samozřejmě vím, že je to naprostá malichernost, ale takové malichernosti většinou i klidného člověka nejvíce rozhodí. Představme si hlučně kapající kohoutek...

Příští týden nastupuji do práce u rodiny v Lorient. Měla jsem nastoupit už včera, ale Druhá Velká si údajně udělala něco se zády, tím pádem bude tento týden doma, tím pádem mě tam nepotřebují. Trochu se nudím, ale nějak mi to nevadí. Trávit čas jen s jorkšíry a bobtailem je docela uvolňující. I když i s nimi se docela bavím. Jsou zvyklí každý na jiné dveře, jorkšíři se tlačí ke dveřím do domu, Ostříhaná zase k mým. A teď nějak nemůžou pochopit, že je všechno jinak. Na druhou stranu, v posteli se mi zabydleli docela rychle. Hřejí, ale když mě oblehnou ze všech stran, nejlépe na peřině, jsem odsouzená k celonočnímu spánku v jedné poloze. Ale to komu by na tom záleželo, když jsou tak roztomilí :).

V sobotu jsme byli na tour de pub. Všichni nějak zmizeli, v Lorient se koná Interceltic, světově známý keltský festival, takže se všichni plahočí tam. Taky se tam chystám, ale asi ne večer, jen se mrknout, co tam mají. Zápis se jistě objeví co nevidět ;). Po vystřídání asi 3 barů (v každém jen jedno démi, tedy malé pivo) jsme vyrazili na bbq = barbeque. Byla jsem moc ráda, že jsem tam měla známou tvář, mou milou Suzy.
"Ahoj Radko, kde jsi byla tak dlouho? Víc než týden jsme tě neviděli, měli jsme o tebe strach!" Byla jsem dojatá. Infiltrovala jsem se!

Neděle byla ve znamení homesick. Ani nevím proč. Chtělo se mi domů. Chce se mi pořád, ale už trochu méně. Přeci jen, už se mi to tady znatelně krátí. Je úterý, do konce týdne mám volno. Příští týden nové prostředí v Lorient, to uteče. Další týden už sista incomming :))). A pak už tradá, pápá drahé prázdniny, zpátky do reality.. Nové reality! Do Zlína!

Včera jsme byli s Eliem na výletě v "jeho rodné zemi", v Ételu.

cestou k pláži.. nikde nic, jen králičí nory a zbytky německých bunkrů

ne že bych chvílemi neměla nahnáno :)

cestou zpět na pláž z kamenného poloostrova se poloostrov oddělil říčkou, bylo třeba se přebrodit 

"opravdové moře, ne jako Larmor"

přístav k zulíbání, jako všechny ostatní

zapomenuté lodě

Ani nevím, jak bych Etel popsala. Nádherná příroda, narušená jen kousky válečné historie. Pás bunkrů se prý táhne od Belgie až na jih Francie ('že já jsem se líp neučil' a musela se nechat poučit až na místě). Bylo to opravdu milé odpoledne, čistota toho vzduchu trhá plíce. Ostravo, srdce rudé, na ten tvůj dech se fakt netěším.

Nyní již vím, že 'la mer c'est la mére', neboli že moře je matka všech Bretoňanů. A je to znát.