Milý deníčku, 

nemůžu se dočkat prvních kroků na území, kde není slušné mlaskat u jídla. Prdět a krkat na celý dům. Nemůžu se přestat smát, když pomyslím, že jsem zvládla již víc než měsíc přehlížet, že se na mě někdo pokouší smrknout a šíleně ho to baví. Když si vybavím celou situaci ze třetího pohledu.. asi si to nechci představovat. Vlastně je to šíleně komická domácnost. Otec tahá chrchle až z paty skoro ob minutu, dítě se na mě snaží hodit nudli, já sedím tiše jako pěna a nestačím se divit. Raději ale zavírám pusu, kdyby ten holoubek fakt vyletěl. 

Tak či tak, jsem ráda, že jsem našla další páku. Když zase Glumík dělal svá obvyklá cirkusová čísla, vytáhla jsem mobil a natočila jsem ji. Všimla si, co dělám a ptala se:

"Co to děláš?"

"Chci ti ukázat, jak jsi krásná, když se chováš takhle."

Když to video viděla, málem se zbláznila. Musela slíbit, že už takové věci dělat nebude, pak jsem ho smazala. Ne že by to fungovalo nějak na dlouho, ale příště stačilo po mobilu jen sáhnout a byl klid. Že mě to nenapadlo dřív, takový laciný trik... 

Dnešní angličtina mě ale upřímně pobavila. Nejdřív jsme klasicky zopakovaly slovíčka, která potřebuje do školy. Po pár hodinách už ví, že se toho nezbaví, takže to už není takové kdo s koho. Na konec hodiny jsem našla anglické hry na webu, ať to trochu uvolníme. Už ani nevím, co to přesně bylo za hru, ale jednoduše jí to nešlo. Když odpověděla správně, vyrostla o 10 čísel a že je jako nejlepší na světě. A když se jí přestalo dařit, normálně se rozbrečela. Fakt, naférovku. 

"Je to blbá hra, nebudu ji hrát" cedila skrz zuby a zkřivený ksichtík.

"Jo, protože už ti to nejde, že?"

"Jo!"

"Ježiš, uklidni se, prosím tě, seš jak malá." Doufám, že ze mě nedělá špatného člověka, že jsem se začala smát. Ale já jsem se tak nějak už nemohla udržet. Uvaž, jak jen je komické, když dvanáctileté dítě hystericky řve, protože mu nejde vyluštit křížovka. K mému štěstí to pomohlo. Můj počítač, na kterém hrála hru mi sice naštvaně hodila na břicho, přišla ale se svým vlastním a dál hrála jiné anglické vzdělávací hry. Ještě chvíli prskala (nemyšleno obrazně, když brečí, tak slintá a prská sliny, bere to vážně), za 5 minut už ale zase bylo po bouřce.

K dotazům, jestli se učím finsky bych odpověděla asi toto:

Takže ano, chtěla bych, ale nejde to tak snadno. 

Ještě jedna veselá příhoda z cest, kterou jsem zapomněla zmínit. Nejdříve ale abych uvedla do kontextu:

Když jsme přijeli na loď, zeptala jsem se:

"Hey Jouni, what's the plan for now?"

"The plant?"

"No, the plan."

"The plat?"

"No, the plan."

"The planet?"

"No, the plan."

"Me no understand plant"

Rozuměj, deníčku, nemyslím to nijak zle. Jen je to prostě někdy sranda..