Nejmilejší deníčku,

já vím...

Jelikož po konzultaci s mým G+ osobním poradcem (díky! :))) ), už bude vkládání fotek jednodušší a méně bolestivé, rovnou jdu na to :).

a rovnou in medias rés, sobotní večer, Vaasa, jak jsem se tam dostala, k tomu se ještě dostanu :) každopádně toto byli velice milí pánové, jako to tak často bývá, vzhled klamal, vůbec nebyli tak děsiví, se tvářili.

další sobotní společník, prý vyhrál před pár lety soutěž pilsneru o nejlépe načepované pivo v celém Finsku. 

Annu, další, se kterou jsem se seznámila jen náhodou, společně s pánem o fotku výše, jehož jméno jsem již úspěšně zapomněla. byla vážně skvělá. vyprávěla mi o svých 3 dcerách (nejmladší je 18, nejstarší 28), o svém povolání, o tom, jak s manželem cestovali, o tom, jak musím vyzkoušet všechno Finské pití. tak se i stalo, druhý den bylo bolehlavem těžce vykoupeno.

pláž v Yyteri, zastávka na cestě do Vaasy. nádherná pláž, vážně :) škoda, že jsme se nemohli zdržet déle a vykoupat se.

takovéhle tam byly ťapičky, pakliže nějaký zkušený biolog identifikuje, dostane 3 bludišťáky ;)

a takhle mi tam bylo dobře :)

restaurace pátečního oběda. něco tak dobrého jsem snad ještě nejedla, nebeský kulinářský zážitek. jídlo vyfocené nemám, snědla jsem ho tak rychle, že jsem to nestihla. všechny ty předkrmy, které jsou v restauracích v ceně, ta různorodost jídel, kterých si může zákazník nabrat dosytosti (což je téměř nemožné, protože jsou prostě tak skvělá, že se jich nedá dojíst), na jazyku se rozplývající čerstvý chleba samozřejmě přikládaný k bufetovým stolům.. to je na zbláznění

restaurace zvenčí

Vrátím se ke klasické chronologii a začnu tedy s popisem od pátečního rána...

V pátek ráno jsme vyrazili na výlet do Vaasy, navštívit Aidi a její dvě dcery Viivi a Sanny (teď, když už je asi neuvidím, jsem si zapamatovala jejich jména, jaké překvapení..), které byly u nás můj druhý a třetí den na Suomi území. Píšu s odstupem, takže už mi možná, asi určitě, nějaké stresové situace vypadly, ale mám pocit, že všechno proběhlo jaksi hladce. První zastávka byla na pláži v Yyteri, viz fotky výše, druhá v restauraci (je asi třeba přiznat, že když si na tu restauraci vzpomenu, sbíhají se mi sliny ještě teď, bylo to vážně přímo vesmírně neskutečné), další v kráteru, kam spadl před dlouhou dlouhou dobou, jak řekl Jouni, meteorit. 

nebylo tam nic. jen ta dřevěná budka, pole, já jsem byla poněkud namíchlá, protože mi bylo horko a už jsem to cestování ve špinavém smradlavém autě, kde klimatizace funguje pouze jako topení a řidič si to pořád nějak nechce připustit, takže ji nechává zapnutou a auto vesele zahřívá cestující a pobízí k opakovaným ranám hlavou do zdi, měla jaksi dost

Další zastávka už byl konečně hotel. Tehdy jsem na veškeré své namíchlosti zapomněla. 

zde už si tedy vypomáhám fotkami z webu, ale ilustračně budou jistě dostačující :)

hned po příjezdu jsme vyrazili samozřejmě plavat

nebylo tam takhle hezky, ani tam nebylo tolik lidí. ale venkovní tobogány jsme vyzkoušeli i tak, moc příjemné :)

Později se k nám připojily také Aidi a písklata. Když jsme se s Aidi potkaly v sauně, konečně jsem měla možnost si s někým povídat dokonce s použitím souvětí, jak ulevující. Byla vážně milá, ptala se na spoustu věcí, jak se mi líbí na vesnici, jak se mi líbí u nové rodiny, atd. Nejvíc mě potěšilo, že se mnou chtěla jít do klubu, ale jenom pokud nepůjde Jouni s námi :). To se nakonec nepodařilo, tak či tak za vydařený příští večer vděčím jí, k tomu se taky časem prokoušu.

Po koupání jsme vyrazili na večeři do místní pizzerie. Asi tušíš, co přijde, viď? Ó ano, i nad tímto se musím patřičně rozplynout. Jediné, co bylo tak nějak v akceptovatelné, byl kebab, kterému běžně nijak nefandím. Přesvědčila mě ale Aidi a voňavá domácí tortila. Pane na nebi, nic lepší jsem snad ještě nejedla. Byla to vážně nálož, za normálních podmínek bych to jedla týden (pro zlínské - pamatujete si kebaby v kebab housu? ty obrovské tortily, které někdy daly zabrat i těm největším jedlíkům? tahle byla 3x tak velká a já jsem ji celou snědla a bylo to skvělé! A nejenom to, samozřejmě, že předcházel předkrm přiměřené velikosti. Připadám si opravdu jako otesánek, nicméně gastrovýlety se mi začínají opravdu zamlouvat :)) Bylo to jednoduše něco neskutečného! Obávám se, že i toto si bere na triko kvalita místních potravin, potažmo potravin kdekoliv jinde na světě, co jsem zatím měla to štěstí vyzkoušet, respektive nekvalita českých potravin. Výkrmné výlety a dovolené v zahraničí, nechť je vás dostatek pro všechny!

hotelová jídelna, labůžo!

bylo to tam moc pěkné, víkendy v takových hotelích častěji by mi vůbec nevadily :) oba mí fiňáci ale vypadali, že si je dopřávají docela často, byli tam jako doma (i když konkrétně v tomto poprvé)

Samozřejmě, nejvíce jsem si užila hotelovou snídani :D. Minipalačinky, velké asi jako piškoty, ještě teplé bublaniny, TOHO ČERSTVÉHO KŘUPAVÉHO PEČIVA, CO TAM MĚLI! Čerstvý vymačkaný džus, malinový, pomerančový, jablečný, jakýkoliv, čaje, kávy, saláty, sýry, různé druhy ovoce, zeleniny, cereálie, džemy, pomazánky, všechno všechno všechno všechno šmankote!!!

(ale že by něco někdy překonalo papání v Egyptě, z toho opravdu nemám strach, laťka je proklatě vysoko..)

Je mi to až trochu hloupé, takhle se pořád rozepisovat o jídle, jenže ono je to prostě tak šíleně moc dobré! A navíc - až se vrátím do Zlína, budu se zase muset vrátit k úspornému stravovacímu režimu. Toto je vlastně ideální příležitost vyzkoušet spoustu věcí. A jelikož ráno již pravidelně běhám a dokonce jsem opět věrná Jillian a jejímu tréningovému programu, pokud je hezky, tak i plavu a tak vůbec si oproti své klasické rutině dávám vlastně docela do těla, můžu se cpát celkem i bez výčitek svědomí. Dnes například jsem měla dvě snídaně, dva obědy, právě jím, tuším, třetí večeři..

Abych se ale vrátila k popisu událostí uplynulého víkendu (z těch všech myšlenek na jídlo jsem už zapomněla, kde že jsem to skončila.. na ministerstvu..)

Po vydatné snídani šli fiňáci plavat, já jsem zůstala na pokoji a měla jsem chvíli klid. Šla jsem se projít kolem hotelu. Ještě se mi chvíli nad ramenem vznášel čertík, protože ještě kolem 11 byla snídaňová hala otevřená :D ale andílek na druhém rameni si poklepal na čelo. Dala jsem mu za pravdu..

teď už je ale příliš mnoho hodin. Čtvrt na půlnoc a tady už se vážně setmělo. Asi jsem preferovala to věčné světlo. Tohle je dost děsivé. Z okna jsem se neodvážila podívat, cestou na záchod jsem rozsvítila všechna světla. IT světloskvosti by měli vymyslet nějaký filtr, abych se zvědavosti nepouštěla strašidelná videa, která se mi teď tak živě promítají před očima. 

Měla bych usnout dřív, než... se něco stane. Dopíšu Tě zítra, nezlob se.