Co jsem komu udělal, že mě žádná ženská z lásky nechce vypíchnout voči..?

Milý deníčku,

Zase tady máme bouřku, což je nediskutabilně ideální čas pro další zápis. Sedím ve „svém“ pokoji, v kuchyni dělají slečny palačinky. Nejsem si jistá, jestli to bude k jídlu, vážně ne. Je to smutné, protože jsem zrovna začala mít hlad a vzhledem k tomu, kolik mají těsta, bude jim to trvat jistě ještě dlouho, takže se ještě dlouho nenajím.

Dnes byl pohodový den. Glumík šla poprvé do školy, takže jsem sice musela vstávat dřív, ale samotnou mě překvapilo, kolik jsem toho takhle stihla. Bylo 11, v ten čas bych asi normálně vstávala, myslím tím, kdybych byla doma ne tady, ale tady jsem ji tou dobou už stihla vypravit do školy, jít se proběhnout, zaplavat si, udělat oběd a uklidit nádobí. Obědvá se tady brzy, protože se brzy snídá. Taky se asi půjde brzy spát, protože už teď jsem utahaná jako štěně, ještě není ani 5. Zítra jedeme na výlet do Vasa, lunaparku, aqvaparku a nejspíš taky navštívit Heidi, tu krásnou mladou paní s dvěma dětmi, která tady byla na začátku mého pobytu. Těším se, Vasa je prý krásné město (říkal google), a ty zábavní parky mi taky nějak nevadí. Jediné, co mě děsí, je 72 hodin v bezprostřední přítomnosti Jouniho i Glumíka, s tím, že když je Jouni poblíž, Glumík soustavně dělá ty svoje otravné zvuky. Vždycky už mě přepadne takový pocit, že je všechno v pořádku, když jsme spolu samy. To i normálně mluví, dokonce mi i sama chce občas něco říct, ale když jsou jiní kolem, je přímo na facku.

Včera jsme protřídily věci, co jsou jí už malé. To byl taky boj.

„ježííš, to je nudaaaaaa“

„mě to taky nebaví, tak makej, ať to máme rychle hotové“

„ueaaaaaeh“…

Dnes jsme měly pokračovat, protože jsme neprošly všechny skříně. Je tady ale její kamarádka, takže nám zůstává program na další odpoledne, patrně pondělní.

Z Tampere mi pořád chodí nějaké nabídky na párty. Odmítám je jen s těžkým, přetěžkým srdcem. Příští víkend je jasný a jistý, už teď se ho nemůžu dočkat. Ale když já bych se tam nejraději viděla každý večer, ty hospůdky tam jsou tak milé, přátelské, útulné…

Zamilovala jsem si svůj volný čas. Nikdy mě nenapadlo, že když mám takhle volno, mám vlastně přesně čas zajímat se o věci, které zajímají mě. Jen mě. Mám čas jen pro sebe. Jen pro sebe. Nemusím se nikoho ptát, na nikoho se ohlížet, nikomu se přizpůsobovat. Je to můj čas, trávím ho, jak chci, zaměstnávám si mysl tím, co baví mě. A je to tak povznášející!